Otázkám imaginace, konkrétně symbolické imaginace věnoval knihu z roku 1998, o dva roky mladší dataci nese titul Teorie komiky a hrou se autor zabýval systematicky ve své dřívější praxi klinického psychologa, mj. v publikaci Světy hraček.

Ostatně témata jsou spojitými nádobami: bez klíčového pojmu imaginace by nebyla ani hra, ani komika.

V úvodu práce, která soudě podle didaktického stylu a důrazu na metodologii míří především za univerzitními studenty, Borecký rozlišuje dvojí přístup k imaginaci. Nad přírodovědeckou tradici, jež pojem podřazuje rozumu a smyslovému vnímání, staví humanistický přístup, podle kterého právě imaginace otevírá brány lidskému poznání.

Její základ autor nachází ve zdvojování, čili v možnostech vztahu mezi skutečností a zdáním, a zabývá se jím v oblastech hry, komiky i kreativity.

Kniha je přehledným výkladem jednotlivých teorií, i když textová splavnost a tudíž čtivost tu jsou mnohdy vytlačeny přísnými požadavky akademického psaní. Autorův styl ožívá až v závěrečné části, kde se do teorie náhle vlévá život, když komiku, nejčastěji komickou figuru naivity, opakovaně ilustruje reálný lidský osud - třeba v případě kuriozního etymologa Františka Nováka z Lomnice nad Popelkou. V těchto pasážích, kde se vedle maximální vědecké přesnosti vyjevuje také Boreckého senzibilita, čtenáři vytane na mysli maxima: Šedivá je všechna teorie a věčně zelený je strom poezie.

Psychologie:

Vladimír Borecký: Imaginace, hra a komika

Triton, Praha 2005, 352 strany