Umění Václava Boštíka patří nedílně k tradici českého umění s jeho imaginativností a lyričností. Jeho vidění světa bylo poetické, bez racionální strohosti, ale i nahodilé improvizace. Svět se mu v obrazech měnil v novou podobu a za jeho zabstraktněním tušíme něco z reality i nadčasové mystičnosti.

Význam jeho děl jako by programově vyjadřoval název jednoho obrazu z roku 1958: Prostor, hmota a světlo. Tyto základní elementy ho nejvíce zajímaly. Jeho pracovní postup byl uvážlivý. Tvrdil: "Moje práce se podobá jakémusi ověřovacímu pokusu. Nejprve si stanovím prvky, které by mne měly dovést k určitému výsledku. Po jejich nanesení na plátno se je snažím dostat do takových vztahů, aby vytvořily jednotu. Podaří-li se to, byla moje práce pravděpodobně správná."

Při vší modernosti vyznává souvislost s historií. Vnitřní barevné záření jeho obrazů se podobá obrazům Mistra Theodorika, kde ze záhybů šatů jeho světců, jako by vycházelo světlo ze samotné barvy. Sám měl velký zájem o románské a raně gotické umění, které ho mimo jiné přivedlo od renesanční prostornosti k plošnému pojetí obrazové kompozice. Tvar a barva byly vždy základem. Tvrdil: "Barvy jsem vždy volil intuitivně nebo rozumovou úvahou. Se symbolikou barev jsem vědomě nepracoval."

Kromě malování vytvořil Václav Boštík v letech 1955 až 1959 s Jiřím Johnem i unikátní pražský památník obětem holocaustu. Na zdi Pinkasovy synagogy napsali 77 297 jmen nacistických obětí. "Nic jiného než jména, zde nebylo místo pro velká slova, ani pro vznešené materiály jako je bronz nebo kámen... Jména srovnaná podle abecedy a podle místa ztratila charakter dokumentu. Každá rodina tu vystupuje znovu jako celek, každý osamělý tu zůstal sám. Jsou osvobozeni skromným pietně psaným písmem, skoro středověce anonymním uměním," vyjádřil svoje záměry sám autor.

"Nepoznal jsem většího a opravdovějšího člověka, než byl Václav Boštík," tvrdí galerista Zdeněk Sklenář, který v jeho ateliéru v posledních dvou desetiletích často pobýval. "Byl nesmírně výtvarně vzdělaný a jeho moudré úvahy mě často vedly k hlubšímu pochopení smyslu umění."

Malíř Vladimír Kokolia na Boštíka vzpomíná takto: "Koukal jsem kdysi na sgrafita zámku v Litomyšli a odhadoval jsem, která mohla být ta Boštíkova. Věřil jsem, že je poznám podle zvláštní jemnosti a prosvětlení kresby. Myslím, že všichni víme, podle čeho poznat Boštíčka - ta jeho jemnost a prosvětlení se mezitím dokázaly stát naším společným majetkem."

Na Boštíka vpomíná jako na velmi přátelského člověka i historik umění František Dvořák: "Pokaždé, když jsem ho potkal, tak se umíval. Vždy milý a zcela nekonfliktní. Začínal jako figurální malíř. Velký vliv na jeho celoživotní směřování mělo setkání s tvorbou Josefa Šímy."