Proč jste si zvolil tento název a co pro vás znamená blues?

Já vím, že je to matoucí název. Nejsme bluesová kapela, jsem rocková kapela a chápu, jak tím lidé mohou být zmateni. Jenomže si myslím, že rock´n´roll má být bláznivý a okázalý, a přesně takový byl název Jon Spencer´s Blues Explosion. Navíc blues nemusí být tak úzce a jednoznačně vymezené, jak si lidé myslí, jsou různé druhy blues, může být taneční blues, blues na party....

Mluvíte o rocku, ale i tom se říká, že už je pasé...

Hraji rock dvacet let a už před deseti lety lidé, zejména novináři tvrdili, že  rock je pryč, protože tu jsou kapely jako Chemical Brothers a Prodigy. Lidé prý chtěli elektronickou hudbu a disco. Pro mě ale rock není pasé. Já mu  věnoval celý život, pořád z něj čerpám a pořád mi něco dává.

A podívejte se na to, co se děje v posledních dvou třech letech. Populárními se stali The Strokes, White Stripes a Franz Ferdinand, a všichni hned mluví o rocku. Samozřejmě je tu otázka módy a pohled médií, ale ty nepředstavují skutečnost. Podstatné je to, co je důležité pro mne nebo pro tebe.

Vy však na aktuální trendy reaguje, děláte remixy a využíváte elektroniku. Co vás k tomu vede?

Dělali jsme s DFA a DJ Shadowem, protože jsme je viděli a chtěli jsme s nimi dělat. Není to nic, do čeho by nás někdo nutil.

Jak vzpomínáte na své začátky v noiseové kapele Pussy Gallore?

Já si je moc nepamatuju, od té doby uplynulo mnoho let, ale některé ideje a ducha v sobě nesu dál. Vycházím z undergroundu, z extrémního hard core noise a nestarám se o hudební televizi, o Madonnu, to je jiný svět.