Gaia Mesiah je kapela, která působí dojmem, že je politicky, ekonomicky a ekologicky názorově vyhraněná. Je to ortodoxní postoj?

Marka: Neřekla bych, zrovna my s Joshem to tak vyhraněné nemáme. Jde nám o život, ne o to, něco řešit a hnát se dopředu s nějakou revoluční myšlenkou.

Josh: Všechno má dobrou a špatnou stránku. My jdeme středem a nic neřešíme.

Marka: Když píšu texty, nejsou politické, spíše pojednávají o lidských vztazích a o tom, co se děje kolem mě. Netroufám si určovat, co by lidi měli dělat, a co už ne. Upozorňuju na to, co mě štve, a věřím, že o tom lidi začnou přemýšlet. Politické věci jsou záležitostí spíš naší kytaristky Morelly a bubenice Mishy.

Co tě štve?

Marka: Nejvíc mi vadí vztahy, minimální tolerance, války. Ráda bych, aby si každý člověk uvědomil, co dělá a k čemu to vede.

Josh: Věci na tomhle světě jsou špatný i dobrý. Spousta lidí sedí na zadku a nedělá nic. Myslím si, že kdo má co říct, tak třeba hraje a zpívá. Dává lidem energii k tomu, aby o sobě přemýšleli.

Jedna věc je o problémech zpívat a druhá je řešit...

Marka: Nikdo není úplně dokonalý. Když naše texty a hudba někoho osloví, on nad nimi začne přemýšlet a bude přemýšlet i nad svým životem, potom se dá říct, že jsme dosáhli maxima.

Jsi otevřená, bavíš se o tom s lidmi?

Marka: Myslím, že otevřená jsem. Ale máš pravdu, lidé spolu mluví málo. Když vázne komunikace, váznou i vztahy. Kvůli tomu vznikly všechny války. Lidi se nedokázali pořádně dohodnout, tak vzali zbraně a šli proti sobě.

Josh: Spousta lidí neustále pracuje. Když pak přijdou na náš koncert, chceme, aby se uvolnili a přestali myslet na to, že nesmí nic prošvihnout. Měli by se zastavit a zamyslet, od toho naše koncerty jsou.

Marka: Ale není to o tom, že bychom byli nějaká politická kapela. Jsme kapela pro lidi.

To by přece mělo být normální.

Josh: V Čechách je zvláštní situace. Spousta kapel nehraje pro lidi, ale k muzice je vážou jiné důvody. Řadu muzikantů láká například popularita, chtějí být zajímaví, chtějí si říkat umělci nebo muzikanti, zajímají je peníze. Podívejte se na koncerty zahraničních kapel. To je úplně něco jiného. Přivážejí nadšení, energii. Hudba je pro ně koníček, který dělají pro pocit, ne pro peníze.

A vy děláte hudbu opravdu pro pocit?

Marka: Já osobně určitě. Chtěla bych si najít nějakou dobrou práci a mít hudbu jako koníčka. Kdyby pro mě měla být prací, asi bych se z toho zbláznila.

Joshi, jací jsou muzikanti v Austrálii?

Josh: Jiní, řekl bych. V Čechách je velmi silná pop kultura, což v Austrálii neplatí. Je tam spousta muzikantů, kteří spolu prostě jen tak hrají, protože cítí, že k sobě patří. Podporují se, stojí za sebou. Je tam také řada nejrůznějších festivalů mnoha zaměření. Celá Austrálie je naplněná spoustou hudebních vlivů z nejrůznějších koutů světa, protože se tam setkává mnoho lidí. Pro každého muzikanta je pobyt v Austrálii obrovským přínosem co do hudebního vzdělání. Muzikanti hudbu cítí, nezajímají je peníze.

Nebojíte se té pop kultury? Podepsali jste smlouvu s velkou nahrávací firmou a třeba po vás bude požadovat věci, do nichž se vám nebude chtít.

Marka: Ohlídali jsme si to. Nic takového by se nemělo stát. Já osobně ani nepřemýšlím o tom, že tu nějaká pop kultura je.

Co je pro vás v rámci propagace kapely tabu?

Marka: Hraní na playback v televizi, to v první řadě. Navíc jsme si řekli, že v televizi nechceme hrát ani živě, protože je to lež. Komu máme co sdělovat a pro koho máme hrát, když ve studiu nikdo není?

Ale vždyť jste na Silvestra hráli v televizním pořadu Noc s Andělem.

Marka: To také bylo naposledy. Dohráli jsme a věděli, že už do podobných pořadů nepůjdeme. Hráli jsme strašně pozdě, takže celý den provázely stres, únava a podobně. Vykolejily nás Andělovy otázky, které byly o ničem, a nakonec jsme měli hrát a dělat, že jsme strašně "fresh" a strašně nás to baví. Já se přitom skoro vůbec neslyšela, byly tam špatné technické podmínky, zkrátka bylo to nepříjemné. Naše síla jsou koncerty před diváky.