Na festivalu FAR EAST, který se nedávno konal posedmé v italském městě Udine, jste spolu s režisérem Šinjim Higučim uvedl jako autor předlohy a scenárista nový japonský velkofilm Lorelei, čarodějnice Pacifiku. Jedná se o až naivní příběh zázračné německé ponorky, která na sklonku 2. světové války odvrátí v hodině dvanácté třetí atomový nálet Američanů, tentokrát směřující na Tokio. Kolik je na tomto příběhu pravdy, co je lidová legenda a co jste si vy sám přimyslel?

V tom filmu jsou pouze tři pravdivé věci, a to, že došlo k válce a že spadly dvě atomové bomby, na Hirošimu a Nagasaki. Všechno ostatní jsem si vymyslel. Pro mladé lidi je už válka něčím neskutečným, historií, o které nic nevědí. A proto jim musíme o ní znovu a znovu vyprávět.

Jak se dnes mluví v Japonsku o hrůzách a vinách války, když třeba v Číně lidé protestují proti japonským učebnicím pro střední školy, jež údajně japonské masakry zamlčují a zlehčují?

Ještě před dvaceti třiceti lety když jste na veřejnosti začal mluvit o válce, tak vás mohli slyšet i nějací váleční veteráni, kteří tím vším prošli. Bylo obtížné před nimi válku pravdivěji zhodnotit i reflektovat, neboť žijící pamětníci byli těmi, kdo skutečně leželi v ponorkách na dně moře nebo čekali v džungli na Američany, až přijdou. Vcítit se do těchto lidí, kteří byli vtaženi do bojů a nasazovali krk za zemi a za císaře, protože si nedovedli představit nic jiného, bylo velmi těžké.

Dnes se o tom hovoří snadněji. V té knize se zabývám posledními okamžiky války, zaslechnete tam i slova výčitek a lítosti, která pronáší kapitán, když říká, že jeho generace válku rozpoutala, tak ji musí i dobojovat a pokusit se zachránit alespoň další generaci, jež by už žila v míru. Ale nejde tam jenom o viny a zločiny, ale také o odvahu, sebeobětování a osobní čest, statečnost a lásku. Lásku k vlasti. Vytvořil jsem velmi jasné, až černobílé charaktery, ovlivněné jak americkým filmem, tak například japonskými animovanými seriály.

Samozřejmě na straně Japonska nedošlo nikdy k úplnému uznání viny za válečné zločiny, které byly spáchány například v Číně. Ovšem Čína dnes hraje pouze politickou kartu a snaží se toho tématu využít ke svým cílům. Podle mého názoru je to pouze spor dvou šílených zemí a jejích politických elit, které se hádají o výklad společné historie.