Na úterní vernisáži kurátorka Vlasta Smoláková jeho osobnost přiblížila slovy: "Je těžké jej uchopit a zmocnit se jej. Byl to geniálně nadaný člověk."  Autorka výstavy na vernisáži dodala: "Výstava je dokladem fantazie, je o iluzi na divadle a o pomíjivosti divadelní i lidské. To se týče i Petra Lébla už přes pět let."

Výstava je koncipována tak, aby postihla co nejširší Léblovu činnost, ať už divadelní nebo výtvarnou. Postupně divák prochází jeho začátky, kdy jako působil v amatérském divadle DOPRAPO, přes divadlo Labyrint, kde uvedl kontroverzně zpracovanou hru Vojcev, až po vrcholné období v Divadle Na zábradlí, kde působil od roku 1993 jako umělecký šéf.

Na zahájení vernisáže promluvil i profesor Ivan Vyskočil, dlouholetý přítel i obdivovatel Petra Lébla, a pohnutě řekl: "Měl schopnost dělat věci názornými a inspirujícími. Ten chlapec byl něco. Že já s ostatními jsme mu nestačili."

Většina vystavovaných exponátů je originálních, unikátní je faximile režijní knihy Cyrano z Bergeracu, kterou režíroval v Národním divadle Habima v Tel Avivu. Prostřednictvím ukázek scénářů, poznámek k nim, dokumentů a korespondence nahlédneme do Léblovy "umělecké kuchyně". Vystaveny jsou i fotografie, kostýmy, skicy a navíc i jeho grafické práce jako divadelní plakáty, programy i vstupenky. 

Dokumentaci jeho amatérského období poskytla jeho matka Eva Léblová, ostatní materiály pocházejí převážně z archivu Divadla Na zábradlí a ze soukromých sbírek jeho přátel.

Výjimečná kariéra

Petr Lébl se od svých patnácti let pohyboval kolem divadla. Snažil se několikrát dostat na FAMU, ale nebyl přijat "pro nedostatek talentu". Později nastoupil na DAMU, kde nedostudoval obory režie, scénografie a autorské herectví. Za divadelní hry Racek a Ivanov obdržel uznávanou Radokovu cenu. Do divadelní historie se zapsal i nesmrtelnou inscenací Grotesky Kurta Vonneguta, se kterým se osobně setkal a který tohoto mladého muže uznal geniálním.

Název výstavy 1:1 je inspirován Léblovým výrokem,  že věci se můžou zvětšovat nebo zmenšovat nebo můžou mít jiné barvy a že lidi jsou jediní, na které tyto postupy neplatí - lidi zůstanou 1:1. A právě ani on sám se nedokázal změnit, neuměl se zmenšit a potichu zmizet. Před necelými šesti lety, 12. prosince, opustil pozemské bytí a jak by řekl Kundera, i svou smrtí se stal nesmrtelným.