Eva Frantinová: Srolované sny

Lyrické pozorování a přemítání v delších i drobnějších prózách, útržky z cest a pobytů (Kuba i Jeruzalém, pražské Holešovice i Josefův Důl). Dospěle holčičí záznamy o světě a hledání štěstí, které nakonec nenajdeme (najdeme-li je vůbec) nikde jinde než v sobě.

(CZ Books)

Vladimír Papoušek:

Existencialisté

Existenciální fenomény v české próze dvacátého století

Neznám Boha. Melancholie našeho světa není nedostatek lásky či víry, ale mlha ležící na cestě k smrti. Dvě věty z prózy Jaroslava Havelky Pelyněk, která vyšla v nakladatelství Sklizeň ve švédském Lundu (1957), jsou možná mnohem přesnějším vyjádřením existenciálního pocitu než převypravování a rozebírání textů Kierkegaarda, Kafky, Camuse či Sartra. Cílem autora, profesora dějin české literatury působícího na Jihočeské univerzitě, nebylo roztřídit české spisovatele na existencionalisty a ty ostatní; dokazuje naopak vágnost takového označení. "Ve skutečnosti mi jde především o to prozkoumat způsoby literárního zobrazování lidské existence ve vztahu k proměňujícímu se historickému horizontu (...) jak se tato zobrazení ustavují v určité době, jak cirkulují v diskursu literárním i mimo něj, jak se proměňují, popřípadě jak jsou opouštěny a nahrazovány jinými typy obrazových reprezentací." Kromě známých jmen se čtenář setká i s těmi méně frekventovanými: Olga Barényiová, Karel Dvořáček, Dušan Pala či již zmíněný Jaroslav Havelka.

(Torst)

Z překladů:

George Tabori:

Autodafé

Vzpomínky

Jeden z posledních žijících pamětníků toho děsivého 20. století nevepsal do útlé knížky ani tak paměti, ale podobně jako v řadě svých dramat jakousi koláž z vlastních zážitků, snů a různých vyprávění. Osou jeho paměti je rodina, hlavně otec, rakouskouherský novinář, jehož rodina údajně pocházela z českého Tábora a který zahynul v Osvětimi, a matka - snad jediná se zachránila ze čtyř tisíc deportovaných... A kam až ta Taboriho paměť sahá? Několik týdnů předtím, než jsem se narodil, musel můj otec Kornelius odjet na jih, kvůli jednomu, jak to nazýval, historickému poslání; doprovázel totiž následníka trůnu Františka Ferdinanda a jeho ženu do Sarajeva.

(Přeložil Petr Štědroň. Prostor)