Narodil jste se v Íránu. Co se vám dnes vybaví, když jméno své země slyšíte?

Mé srdce, neboť je to velmi důležité místo mého života. Mám ho rád, jednou za rok tam jezdím. Nedovedu si ale představit, že bych dnes v Íránu žil, protože jsem vyrostl obklopený jinou kulturou. S rodiči jsem zemi opustil kvůli válce.

Proč jste se přestěhovali právě do Švédska?

Byla to jediná země, která nám poskytovala zázemí. Žil tam můj strýc. Úspěšně podnikal a velmi nám usnadnil začátky. Když jsme hledali azyl, doporučil nám Švédsko jako příjemnou zemi, ve které se nám bude dařit.

Zajímá vás politická situace v Íránu?

Ne, politikou se nezabývám. Celá ta zeměpisná oblast je politicky nesmírně citlivé téma a já si to nerad připouštím. Mou hlavní životní filozofií je láska k hudbě.

Jak jste zpracovával evropské kulturní kořeny, které vás vlastně od dětství ovlivňovaly?

Je skvělé, že mohu obě kultury porovnat, a jsem přesvědčen, že se v hudbě na mé desce střetávají. Úspěch skladby Boro Boro ve Švédsku to odstartoval a myslím, že lidé na něm poznali, že jsem evropské kulturní dění vstřebal.

Byl problém se ve Švédsku prosadit?

Myslím že ne. Ve škole jsem plnil roli třídního šaška. Často jsem do školy vůbec nechodil, neposlouchal jsem učitele, dělal jsem si, co se mi líbilo. Spolužáci ze mě měli legraci, ale současně mě respektovali jako rebela. Od přírody potřebuji spoustu pozornosti a učitelé ve Švédsku se s tím špatně vyrovnávali. Ve třídě jsme měli klavír. Pokaždé jsem k němu sedával a hrál na něj. Pro učitele to bylo nepřijatelné. Teprve později jsem mohl svou povahu zúročit. V hudbě samozřejmě. 

Rozhodl jste se zpívat persky. Proč?

To je věc mé kultury. Jsem teď sice národností Švéd, ale pořád lpím na svých kořenech. Myslím si, že jsem první zpěvák z předních příček hitparád, který zpívá persky.

Bude to tak vždycky?

Pracuji také jako producent, nahrávám popové, rockové nebo r'n'b desky jiných interpretů. V tu chvíli dělám něco jiného, ale pokud jde o mou vlastní tvorbu, budu vždycky zpívat persky. Na příštím albu třeba změním zvuk, nahrávku víc oživím, ale perština zůstane.

Předtím, než jste nahrál první desku, jste přišel o hlas. Jak k tomu došlo?

Hodně jsem kouřil a pak se k tomu přidala ještě infekce v krku. Na rok mě to úplně vyřadilo z provozu, vůbec jsem nemohl zpívat. Bylo to pro mě velmi depresívní období, k tomu všemu jsem se rozešel se svou přítelkyní.

V té době jste ale měl problémy se závislostí...

...na alkoholu, pouze na alkoholu. A myslím, že to nebylo tak vážné.

Jak jste se s tím vypořádal?

Byl jsem na dně, nic se mi nedařilo. Postupně jsem si ale začal uvědomovat, že se takhle žít nedá. Upravil jsem svou životosprávu a napsal písničku Boro Boro. Zpívá se v ní "Běž pryč...", což je adresováno mé dívce. Není to nic zlého, je to myšleno jako konec závislosti na vztahu a vlastně i na dalších věcech. "Běž pryč, už tě nepotřebuju, protože dokážu fungovat sám za sebe."

Myslíte, že se vám podobně černé období bude vzhledem k vaší povaze v životě opakovat?

Nikdy nevíte, kam vás vaše pocity dovedou. Snažím se přemýšlet pozitivně a nechci si připouštět, že by se mohlo něco podobného stát znovu. Kdyby přesto, nevím, co by se pak se mnou stalo.

Věříte v boha?

Věřím, ale nejsem zastáncem jednoho náboženství. Věřím, že existuje nějaká vyšší moc a mezi věřícími nerozlišuji.