Jenže, co když mu kdosi jiný jeho zamluvený hrob, na který si zvykl a na jehož desce slaví rok co rok narozeniny, vyfoukne. Těžko říct, co by ošizený nešťastník udělal ve skutečnosti, v komedii je to alespoň záminka k vyprávění příběhu, který pojednává s humorem i hořkostí o smrti, životě a o úzkosti ze stáří.

Tři kamarádi ze spolku starých mládenců, dětinský Douda (Marián Labuda), homosexuál staré školy vytříbeného chování Julius (František Němec) a průměrný Doktor (Jiří Lábus) se pokouší hrob obsadit za pomoci umírající, cynismem a nudou otrávené právničky slečny Černé (Jiřina Bohdalová). Ta je nakonec žhavá po dobrém skutku a uvolí se po smrti - což vypadá, že se brzy stane - hrob "zalehnout" nejméně na deset let, dokud může trvat doba tlení.

Umně spletený, výlučný, trochu za vlasy přitažený příběh, v němž se staří mládenci konfrontují se sebou samými, se slečnou Černou a se smrtí, nabízí překvapivě svěží, v televizi určitě nadprůměrné dialogy, stejně jako množství metaforických narážek a významů. Ovšem tajemství a duchovno příběhu podivínů, kteří v přeneseném smyslu slova a ve dvou scénách i "doslova" tančí nad svým hrobem, autoři (Daniela Fischerová a Petr Nikolaev) částečně zničili inscenováním.

Udělali z toho lidovou taškařici, vypomáhají si i vězeňským argotem a rádoby lidovým humorem, a to i na účet čtyřprocentní menšiny. Jen škoda, že takový humor tu nakonec více mrazí a příliš netěší. Přestože výchozí myšlenka není k zahození: "Každá tragédie potřebuje nějakého toho šaška, směšného hrobníka, aby ti Hamletové vypadali větší..." Nějak tu ale chybí Hamlet.

Černá slečna slečna Černá ČT 2002, 73 min, premiéra ČT 1 6. dubna režie: Petr Nikolaev, námět a scénář: Daniela Fischerová, kamera: Martin Duba, hrají: Marián Labuda, Jiřina Bohdalová, František Němec, Jiří Lábus, Miroslav Vladyka