Pohled do spodních sociálních vrstev obyvatel jednoho paneláku je přesným obrazem národa rozklíženého vládami, které si sice zaslouží, avšak které ho dál deptají. Reprezentují ho alkoholik, jeho ušlápnutá, týraná žena a tři děti (do hry vůbec nevstoupí).

První ruku podá domovní důvěrnice, která řekne: "My vám budeme pomáhat. Udáme vás. Voni mu už napraví hlavu." V jejich domácnosti se pak vystřídá Armáda spásy, ochránce autorského zákona, sociální pracovnice, televizní štáb.

Pokuty manželovi se množí, realita se mění v onu virtuální, hořká groteska v absurdní tragikomedii. Hra končí poníženou Veroničinou suplikou, v níž prosí úřady a všechny, aby už jí proboha žádnou pomoc neposkytovali. Manžel je ve vězení, děti odvedl sociální úřad, ona se stala baličkou v tabákové továrně - a alkoholičkou.

Znamenitá aktualizace

Schwajda (1943) kritizoval v Pomoci maďarské poměry po potlačené kontrarevoluční poměry. Mankovecký s Fišerovou a Pavlacem správně vzdálili text od normalizace, kterou zesměšňovat je už spíš hloupé než odvážné, a vztáhli problémy na přítomnost.

Výsledkem úpravy je bravurní sonda do sociálních problémů současnosti.

Pomoc vyvolává rozdílné emoce. Někteří se poznávají ve svých nedávných rolích, jiní mají pocit, že při jejich platech nad padesát tisíc u nás žádné sociální problémy nemáme. Většina naštěstí bere Pomoc takovou, jakou je: jako tragickou grotesku.

Herci září

Přesvědčivé jsou výkony Veroniky Senciové, kámen by se nad její Veronikou ustrnul, Lukáše Hejlíka (nebo Petra Halberstadta) v roli jejího asociála Jožky i Ludmily Štědré coby vlezlé, lichvářské důvěrnice Polgárové

Zdeněk Černín, ze kterého někteří měli v Opavě strach, vede soubor k velkým, v míře kritičnosti jinde zatím nevídaným činům.

Slezské divadlo Opava - György Schwajda: Pomoc. Přeložila Kateřina Pošová, Peter Kováč. Úprava Peter Mankovecký, Peter Pavlac, Blanka Fišerová, režie, hudba Mankovecký, dramaturgie Fišerová, scéna a kostýmy Jaroslav Milfajt. choreografie Pavla Štěchová. Česká premiéra 17. dubna 2005.