Osoba kontroverzního prezidenta válečného Slovenského státu byla dlouhá léta na Slovensku tabu. Podle odborníků se proto představení Tiso zapíše do historie slovenského divadelnictví. Monodrama mladých autorů Rastislava Balleka a Martina Kubrana, kteří vidí Tisa jako nejtragičztější osobnost slovenských dějin, vycházeli z jeho autentických projevů a článků.

Tiso se na jevišti vyjadřuje k tématům své doby: k žádosti Slováků o autonomii v období první ČSR i k odsunu slovenských Židů do koncentračních táborů. Labuda jako Tiso řeční o Židech jako o "škůdcích" a inscenátoři nechávají jeho postavu, aby v té chvíli vrhala stín na promítané záběry z koncentračních táborů. V pozadí pochodují lidé označení žlutou Davidovou hvězdou do plynových komor. "Necítím za to žádnou odpovědnost," říká pak Tiso před Národním soudem v dubnu 1947. V závěrečné scéně čeká ve vězení na popravu.

Hodinový řečnický projev

Na svou roli se Marián Labuda připravoval velmi pečlivě. Je fyzicky náročná, protože je téměř neustále na scéně a pouze jeho text v inscenaci trvá celou hodinu. Dokazuje tu mimo jiné, že by mohl být i brilantním řečníkem. Když totiž mluví od řečnického pultu, probouzí v publiku dojem, že promlouvá k davům na náměstí.

Herec přiznal, že nechtěl zklamat mladé autory, kteří při psaní hry proseděli hodiny v archivech a konzultovali ji s historiky: "Když mě oslovili, nemohl jsem to odmítnout." Na premiéru se přišel podívat také bývalý rektor Ekonomické univerzity v Bratislavě, politik a pedagog Juraj Stern, který jako dítě židovské rodiny přežil holokaust. "Já jsem tu dobu přežil, což je až neuvěřitelné. I proto je práh mé citlivosti kdesi jinde. Je dobré, že se toto téma otevřelo a že je Slovensko již tak silné, že si může říct 'ano, byl to zločinec'," řekl.