Sami se k němu ale nikdy nepřihlásili, protože před škatulkováním kličkují, jak jen to je možné. Jmenují se Massive Attack a nedávno vydali čtvrté a povedené album 100th Window (Sté okno). Začínají stavět tam, kde skončila minulá, vysoko ceněná deska Mezzanine (1998).

3D a hosté

Na téhle temné kolekci oznámili ústup od samplů a čistých tanečních linek k prokombinovanějšímu, velmi temnému zvuku, který obohatily třeba syrové kytary. Po jejím vydání kapelu opustil zakládající člen Mushroom (zatímco po Protection se na sólovou dráhu vydal respektovaný Tricky) a jelikož si rapper Daddy G nyní vybírá volno, aby se mohl věnovat rodině, za novou deskou tak stojí vlastně jen jeden člen Massive Attack, skladatel a zpěvák Robert Del Naja, říkající si 3D a jeho hosté, z nichž na seznam těch stálých patří od vzniku skupiny reggae zpěvák Andy Horace. Producentem je Neil Davidge.

Ženský hlas: Sinéad O´Connorová

Massive Attack písničky vždy obarvovali ženskými hlasy z půjčovny: klubový kultovní hit Unfinished Sympathy nazpívala soulová zpěvačka Shara Nelsonová, křehkou píseň Protection Tracey Thornová z Everything But The Girl a na Mezzanine se blýskla Elizabeth Fraserová z Cocteau Twins ve skladbě Teardrop. Na 100th Window pozval 3D Irku Sinéad O´Connorovou, která je také spoluautorkou tří písniček.

"Neměj strach, otevři pusu a řekni / řekni, co ti zpívá tvoje duše / tvoje mysl se nemůže změnit / Dokud ji k tomu nevyzveš," přemítá O´Connorová svým vzrušeným hlasem ve skladbě What Your Soul Sings. Ještě naléhavější je v politicky laděné A Prayer For England (Modlitba za Anglii).

Střepy letí k zemi, hudba plyne

100th Window se táhne pomalu jako kouř za bezvětří. Nebe je ale zatažené: nálady, které hudba vykresluje, jsou melancholické, tajemné, až halucinogenní. Nebe Massive Attack nevisí nad krajinou, ale nad šedivým městem. Je to soundtrack života v metropoli, vyrostlý z pouličního hip-hopu. Z textů je - stejně jako v minulosti - cítit prázdnota, nedostatek lásky a její hledání, odcizení, nejistota. To vše jakoby symbolizovaly i obrázky v bookletu - skleněné lidské figuríny, do kterých každý vidí, jsou obnažené a nechráněné, a kamera je zabírá po zásahu zbraní.

Střepy letí k zemi, hudba zvolna plyne. Dlouhé ambientní syntetické plochy, zvuky kytar a vzdálené náznaky rytmů se tu navzájem klíží a vytvářejí pozoruhodné zvukové obrazce na hranici reality a snů: pryč jsou časy jasných hitových písniček jako Unfinished Sympathy: na nové desce se netančí, ale medituje, nerapuje, ale jen zpívá. Žádný výrazný hit "pro rádia" tu není. Poslech vyžaduje odevzdanost a hluboký ponor. Ale to nejzajímavější přece nikdy neplave na hladině.

Massive Attack: 100th Window
EMI, 73:57