Skupina se na něm prokazuje cit pro žánr, jenž je patrný zejména v tradicionálech Sally, Bráigh Loch Iall, Home By Bearna či The Snows They Melt The Soonest, i když stylu se skupina nezpronevěřila ani ve vlastních instrumentálkách. V těch ukazují hráčské kvality muzikanti - kytarista Petr Košumberský, Radvan Markus, jehož flétny dodávají písním potřebný smutek, zatímco houslista Dan Malczyk je dokáže i rozjásat. Ve zpívaných písních na sebe strhává pozornost zpěvačka Káťa García.

Rua potvrzuje, že Dún an Doras ctí tradice, v jejich tvorbě není těžké najít ohlasy anglických folkrockových kapely ze sedmdesátých let, které čerpaly z renesančních písní, jako byly Steeleye Span (však také Dún an Doras zařadili na desku i Came Ye O´er Frae France? z roku 1715), ale i u nás populárních a výrazně rockovějších Jethro Tull. Nechybí ani hořká folková balada One Last Cold Kiss s lehce najazzlým sólem basy a ianandersonovskou flétnou.

Skupina se nevydala se cestou fúze lidové hudby s rockovými nebo tanečními prvky, ba dokonce ani nemísí folklór z různých regionů, jak to dnes činí mnozí představitelé world music. Tvorba Dún an Doras proto není tak efektní, nezaujme na první poslech, o to je však hlubší.

Dún an Doras: Rua
Indies, 54:08