Nyní už je očekávaný snímek 2046 na světě a byl uveden v Cannes. Jak se ukázalo, velmi volně navazuje na předchozí film Stvořeni k lásce, který vstoupil před rokem do naší distribuce. Spojuje je ale pouze postava letargického, osamělého novináře Čoua, jehož hraje hongkongská herecká jednička Tony Leung Chiu Wai. Tentokrát se s ním ocitáme v lehce nepřehledném a sladce "potemnělém" labyrintu jeho rozjitřených vzpomínek na ženy, které osudově prošly jeho životem. Autorovi se k tomu účelu podařilo shromáždit největší ženské hvězdy současného hongkongského a čínského filmu, Ziyi Zhang, Faye Wong, Li Gong.

Novinář Čou se snaží psát sci-fi román o podivné cestě vlakem do 2046, kam v budoucnosti odjíždějí lidé za svými vzpomínkami, aby našli alespoň nějaké štěstí. Jenže děj jeho knihy se začne proplétat se současností i jeho vlastní minulostí, což zároveň vytváří přízračnou a eroticky vypjatou atmosféru filmu.

Milenci tu po sobě marně touží v přítmí noční ulice, zdráhají se vyjevit si vlastní city ve dveřích laciného hotýlku, kde hraje nahlas opera a staromódně vrže podlaha. Muž tiše jí v ubohé kantýně, stojí na ulici, mlčky kouří, žena si přivedla milence, jakéhokoliv. Postavy tu stále marně čekají, hasí touhu alkoholem nebo také jen poletují z náruče do náruče, ze zoufalství a beznaděje si ubližují. "Život, který jako by neměl budoucnost," se zjednodušuje na sebedestruktivní toužení po nemožné a narcistní lásce, které připomene zoufalé poletování můry kolem rozsvícené žárovky.

2046 také jako rok zániku Hongkongu

Jako by se režisérovo melodrama odehrávalo v těsném, ale studeném akváriu, do něhož jsme si jako diváci museli ponořit ruce a ony se pomalu ohřívají. Jsme svědky vizuálně brilantního milostného karnevalu kostýmů a melodramatických gest, jež diriguje geniální inscenátor. V dusném melancholickém smutku lze ale velmi snadno utonout a jen se dívat na tu nádheru, aniž se člověk ptá, o čem to je.

Jenže ono se po nás také chce, abychom cestovali z nostalgické a vizuálně sytě barevné vize Hongkongu 60. let do budoucnosti roku 2046 a zpět. A to - ruku na srdce -moc nejde. Na dnešní poměry je dokonce režisérova vize budoucnosti značně odbytá. Patrně si záměrně přál evokovat vizi, jak si budoucnost představovali lidé před 30 lety, ale divák by si mohl myslet i to, že prostě nezná dnešní standard žánru.

Film přesto stojí nejen za jedno zhlédnutí. Člověk se v takové vizi světa zamiluje i do androidů, kteří opotřebovaní reagují na city se zpožděním třeba až deseti hodin. A co když je tohle už skoro skutečností? Co když už jezdíme pouze za vzpomínkami na staré časy? Autor zde evokuje nejen vlastní úzkosti z příštích časů, ale i svou vizi filmu jako vlaku za vzpomínkami.

Aby nebylo mýlky, osudové číslo 2046 má v sobě několik významů, například představuje rok, kdy má Hongkong zaniknout a zcela se "rozpustit" v Číně.

2046
China/France/Germany/ Hongkong, 129 min.
Scénář a režie: Wong Kar Wai, kamera: Christopher Doyle, hrají: Tony Leung Chiu Wai, Ziyi Zhang, Faye Wong, Li Gong.