V čem vidíte příčinu svého neúspěchu?

Šramlová: Víc mi vyhovují komornější scény. Pokud porota říkala, že byl můj výkon akademický, tak tomu věřím. Netěší mě to, ale něco na tom je.

Kolářová: Nemohou za to samozřejmě diváci, něco jsem musela pokazit já. Vím, že intonace nebyla stoprocentní. Měla jsem trému, trpěla jsem obavou, jak to dopadne.

V jaké chvíli jste získaly jistotu, že ze soutěže vypadnete?

Šramlová: Neřešila jsem to. Jen jsem se snažila uklidnit srdce, které mi strašlivě bušilo.

Kolářová: Jistotu jsem měla, jakmile z naší lavice odešel Petr Bende.

Kdy se dostavil nejhlubší smutek?

Šramlová: Totálně mě odstřelil pohled, když jsem se z naší sedačky smrti otočila na zbylé finalisty. Někteří měly v očích spoustu otázek. Viděla jsem takové to: "Ne, to snad ne." V zásadě jsme byli dobrá parta.

Kolářová: Nejprve to byla úleva, uvědomila jsem si, že se budu moci vrátit mezi své lidi, kam patřím. Nejvíc mi bylo líto, jak mé vyřazení nesli lidé kolem. Filip Jankovič plakal asi dvacet minut, myslela jsem si, že se zhroutí.