Ivan Jergl: Naděje chodí po špičkách

Povídková sbírka je -odhlédneme-li od překladů ze španělštiny - autorovou knižní prvotinou a vychází stranou mediálních výtahů ke slávě. Patří však k nejlepším prózám poslední doby a vlídná uvítací předmluva Jáchyma Topola naznačuje výjimečnost: Jerglovy kriplstory jsou o lidech, které nevypočitatelný osud semlel a ztrápil většinou už v dětství. Každý se narodil s nadějí na nádherné dny, ale někteří jako by z mámy vypadli rovnou do pekla. Paradoxně dodává, že Jerglovy příběhy ze světa různě postižených lidí lze brát jako antidepresivum - neboť autor se nebojí vsadit do posledních vět třeba úsměv.

(Okamžik)

William Burroughs: Západní země

Trochu nezvykle se kniha pohybuje mezi románem a esejistikou, s přiznanou fascinací egyptskou mytologií. Desperátský příběh, jehož motivem je nenápadně se vracející refrén: Tahle planeta je táborem smrti... A těmi Západními zeměmi je míněn prostor za smrtí. Abyste spatřili nebe, musíte projít peklem. Myslí si Burroughs.

(Přeložil Josef Rauvolf. Maťa)