Nejsou to úvahy marné, nicméně Pád Třetí říše, který získal oscarovou nominaci, rozhodně není film, který by je v nejmenším obhajoval.

Scenárista a producent Bernd Eichinger čerpal při psaní Pádu Třetí říše z pamětí Hitlerovy osobní sekretářky Trudl Jungeové, ale nevidí události jen jejíma očima, doplnil je i zobrazením situací, při nichž určitě nemohla být. Nicméně do děje vstupujeme ve chvíli, kdy mladičká Trudl (půvabná a herecky velmi dobrá Alexandra Maria Lara) přichází v roce 1942 plna obdivu k Vůdci do jeho služeb.

Poslední dny říše

Vzápětí se však přesouváme do dubna 1945, do bunkru, kam se přestěhoval Hitlerův hlavní stan. Tady pak - s výjimkou několika nahlédnutí do ulic, kde se bojuje o každičký metr a každý dům -zůstaneme po celou dobu.

Film klade důraz především na bezbřehý fanatismus a jeho důsledky ještě v posledních okamžicích války. Nezabývá se příliš válčením samotným, korektně konstatuje vítězný postup Rudé armády a soustředí se na hrůzy, jichž byl ještě v samém závěru války nacismus schopen. Právě to činí z Pádu Třetí říše film, který není jen prostou rekonstrukcí událostí, ale v jistém smyslu i zobecňujícím varováním.

Hitlerovy záchvaty víry ve zvrat v situaci, kdy každý ví, že porážka se se sílícím hřměním zbraní neodvratně blíží, by snad byly jen projevem šílenství poraženého, kdyby zároveň se slovy "na to je máme" neposílal ještě další mladičké lidi na tu nejzbytečnější smrt. Rozhodnutí jeho i dalších pohlavárů spáchat sebevraždu není aktem lidí sebeméně zasažených svědomím, ale důsledkem přesvědčení, že bez vítězství není budoucnosti a národ, který nedokázal válku vyhrát, si nezaslouží přežít. A je ještě pořád rozdíl vědět z dějepisu, že Magda Goebbelsová (skvěle zahraná Corrinou Harfouchovou) zavraždila všech šest svých dětí, a vidět to na vlastní oči v dlouhé scéně na filmovém plátně... Jistá důstojnost, která tu z nacistických pohlavárů často vyzařuje, je přitom v kontrastu k absenci lidskosti jejich konání až paradoxně působivá.

Skvělý Ganz v roli Hitlera

Problematická je délka filmu, který ve dvou a půl hodinách stěží dokáže udržet plnou pozornost. Mnohé by šlo jistě vyjádřit úsporněji, leccos působí možná zbytečně didakticky, ale na druhou stranu by asi obstál argument, že netřeba si činit iluze o obecné znalosti faktů zejména u mladé generace. Z toho hlediska je nepochybně účelné i závěrečné shrnutí obětí, dalších osudů hlavních aktérů i zpověď zestárlé Trudl, která si až příliš pozdě uvědomila, že jsou věci, které nemůže ani mladická naivita omluvit.

Hereckým výkonům a vlastně celému filmu vévodí Bruno Ganz, který hraje Hitlera s brilantní znalostí každičkého gesta a schopností vyjádřit psychiku nejen tohoto muže, ale celého hitlerovského fašismu. Ostatní představitelé německých pohlavárů mu více méně sekundují, dávají vyniknout jeho "vůdcovské" pozici, zasažené jak vlastní prohrou, tak zradou těch, kteří se snaží zachránit vyjednáváním se Spojenci.

Působivé je obrazové ztvárnění filmu, kdy z betonového krytu vychází kamera jen do temných, většinou nočních ulic města, odkud do bunkru doléhají velmi jednoznačné zvuky blížícího se, ale do posledních chvil vraždícího konce války.

Pád Třetí říše, Německo 2004
Režie: Oliver Hieschibiegel, scénář: Bernd Eichinger, hrají: Bruno Ganz, Corrina Harfouchová, Alexandra Maria Lara a další