Shakespeare se z inscenace rozhodně nevytratil. To podstatné z Hamleta znělo ostatně na scéně nepřeslechnutelně v převodu Martina Hilského, tedy v českém jazyce současném. Přesněji v jeho moderní, ale navýsost kultivované podobě.

Úpravy Smilkové a Terezy Pogodové jen stvrdily zvolenou inscenační koncepci v podstatě sledu náročných hereckých etud (klobouk dolů před výkony studentů - opravdu teprve druhého ročníku akademie) s minimem rekvizit a kostýmů režisérčina výtvarníka Jevgenije Kulikova. Scénu, kde stojí jen židle, lano a herci (jednou jako les, podruhé třeba jako sloupoví hradních síní) zaplavila papírová drť. Autorovu mnohoslovnost nahradily precizní pohybové akce doprovázené ponurou, tragiku příběhu stvrzující hudbou Pavla Helebranda.

Hamletův příběh nebyl ošizen o jediný výstup, o jediný význam. Exprese k němu patří, a stejně tak přesahy určené době vymknuté z kloubů. Nebo aspoň avantgardnímu divadlu, které už nejméně tři roky nestvořilo inscenaci kvalitou se přibližující jeho nejnovější.

William Shakespeare: Hamlet. Přeložil Martin Hilský. Úprava Oxana Smilková, Tereza Pogodová, režie Smilková, dramaturgická spolupráce Josef Kovalčuk, scéna a kostýmy Jevgenij Kulikov, hudba Pavel Helebrand. Premiéry 5. a 6. března 2005.