To je i pro vás tak obtížně se věnovat umění?  

Je to velmi tvrdé, skutečně velmi tvrdé, především finančně. Nemáme vůbec žádnou podporu. Bojuji jako blázen a přesto nemohu přežít, i když mi přibývá publika, protože stále více lidí má zájem o mou práci. Je to tak vysilující, zejména když mám velmi plodné období a hodně energie tvořit.

Víte, proč tomu tak je?

Protože je prezidentem George Bush. To je jeden důvod. A co bych k tomu mohla ještě dodat - začali to v devadesátých letech republikáni s programem šetření prostředků. Jeden senátor se dokonce v listu Washington Post vyjádřil, že není důvod mít národní fond pro kulturu, když nemáme ani národní fond pro potápění s dýchacím přístrojem. Tak jsem si řekla, že jsem obětovala celý svůj život něčemu, co má menší cenu než potápění se vzduchovým přístrojem.

Ve vládě jsou Filištíni, kteří přesvědčují masy Američanů, že na tom nezáleží, že důležitý je jen americký fotbal. Samozřejmě se dalo hned hovořit o špatném vkusu buržoasie, ale je třeba si uvědomit, že šlo jednoznačně o diverzní akci. Šlo o to odpoutat vaši pozornost od toho, co trvá už řadu let a pořád se to rozšiřuje a prohlubuje. Souvisí to s tím, co dělal Reagan, když v osmdesátých letech byl u moci. Bral peníze ze vzdělání, takže nyní máme generaci dětí, která neměla ve škole hudební ani výtvarnou výchovu, neučila se o umění, a to se nyní projevuje.

Není to tím, že umění je nebezpečné?

Myslím, že si uvědomili, že příliš nebezpečné je vzdělání. Vzdělaní lidé jsou mnohem hůře manipulovatelní než ignoranti. Ignorance je největší jed. Jde ale i o to, jak se děti učí - biflují se fakta a připravují se na testy. Nemá to nic společného s pokládáním otázek, s imaginací, se svobodnou myslí, jen memorují a svůj mozek uzavírají. A přitom tu platí premisa, že žádné dítě nesmí zůstat stranou. To, co říkám, je hodně podvratné. Možná až se vrátím do USA, tam mě za to zavřou do vězení. (smích)

Celý rozhovor, kde se Monková věnuje i otázkám hudebního pojetí, srovnání dění na newyorské kulturní scéně v šedesátých letech a v současnosti nebo vzpomínkám na návštěvu v Československu, vyjde ve čtvrteční příloze Práva Salon.