Milovníci špičkové hry na kytaru budou navýsost spokojeni, Vai je v tomto ohledu naprosto skvělý a nekončí jen u sól. Myslí na strukturu a pestrost.

Vai se na novince snaží rozšířit záběr. Nekončí jen u přímočarých skladeb jako stvořených pro dlouhá sóla. Vai si pohrává se zvukem, ve Freak Show Excess zní jeho kytara jako sitár. Své pojetí vzešlé z metalu obohacuje ve Firewall prvky funku, což podtrhává i dechová sekce, Lotus Feet zase podmalovává symfonický orchestr.

Vai potvrzuje, že z kytarových mágů má největší šance vymanit se z klišé instrumentálních skladeb, sloužících jen k prezentaci instrumentálních schopností. Už na své první desce Flex Able z roku 1984 nejen mísil styly, ale projevil na ní i smysl pro humor, v němž byl patrné vliv Franka Zappy, kterého doprovázel.

Jednorozměrnost unylého baladického The 7th Song je zapomenuta stejně jako komerční ladění rockové desky  Sex And Religion. Celé album je však až příliš vykonstruované, chybí mu vřelost a jasně ukazuje, že Vai bez partnera tápe a zapomíná, jak je pro rock klíčová energie a nasazení.

Steve Vay: Real Illusions: Reflections

55:15, Epic/Sony BMG