Procházka je velice obratným autorem, který dokáže " spíchnout" na velice solidní (někdy i vynikající) úrovni jak konverzačku (a to rozhodně není snadný žánr) či crazy komedii, tak i operetu a muzikál. Láska je láska pro Lucii Bílou je tak trochu od každého kousek a Procházka v ní uplatnil výprodej svých osvědčených receptů.

Příběh popové hvězdy Zaňákové, která není spokojená s tím, jak ji autor napsal, a začne aktivně zasahovat do stránek svého příběhu, nepostrádá nápaditost a mohl by být východiskem k řadě komediálně vděčných situací. Zpočátku se zdá, že tomu tak i bude, zejména když se hrdinka vydává do minulosti, kde zastihuje svého tatínka coby desetiletého "kluka ulice" a pokusí se ho v roli hodné tetičky, co "bručela v kriminále" tak trochu převychovat.

Laskavý divák může pominout časové nesrovnalosti příběhu, který začíná ve 40. letech a pokračuje v dalších dvou desetiletích, ale těžko mu ujde fakt, že se hra čím dál víc rozpadá do drobných a laciných vtípků, loudících přímočaře o divákův smích (včetně pokleslé parodie homosexuální dvojice).

Zatímco Marta Kubišová si vystačila ve zmíněném monomuzikálu sama (jen za pomoci papírové figuríny partnera), Lucii Bílou obklopuje více než desítka dalších postav.

Muzikál zachraňuje výkon Lucie Bílé

Kromě tatínka a maminky bloudí příběhem i další dramatická postava usilující o zásadní změnu svého osudu, a sice Vávra, přiotrávený nechutným kafem, či Amor-Magor nezvládající svou roli milostného intrikána. Jsou to ovšem figury, stejně jako příběh, spíchnuté horkou jehlou, a nelze od nich mnoho očekávat.

Ještěže je tu Lucie Bílá, která přes chatrnost děje a jeho peripetií se v něm pohybuje s obvyklou suverenitou, a to nejen pěveckou, ale i hereckou, jež je založena na bezprostřednosti a schopnosti živého kontaktu s publikem. Je prostě svá, což v překladu znamená sympatickou holku, která má osobní charisma, dokáže zazpívat tak, že publikum ani nedýchá, a když se něco na jevišti zadrhne, tak to prostě "okecá" a jede se dál.

Ostatní se vedle ní ocitají na vedlejší koleji, z níž se tu a tam blýskne pěvecky a vzácněji i herecky (Vávra Vladimíra Marka), ale méně by bylo více. Kdyby byla Lucie Bílá obklopena dvěma-třemi skutečně dobrými partnery, kteří by uhráli všechny ostatní role, mělo by představení možná větší vtip i spád.

Ondřej Soukup/ Antonín Procházka/Gabriela Osvaldová: Láska je láska

Režie Antonín Procházka, výprava Daniel Dvořák, Radka Šedová, choreografie James Terence Webb, producenti Lucie Bílá a Petr Kratochvíl.

Premiéra 28. 2. 2005 v Divadle Ta Fantastika