Z prvního letošního čísla Vojenských rozhledů mě zaujal článek Jana Duchka o úloze zpravodajských služeb při tvorbě a realizaci bezpečnostní politiky. Autor mj. píše: Inteligence, vzdělání, charakter, nepodplatitelnost, loajalita, vědomí občanské odpovědnosti, psychická a fyzická odolnost, schopnost podstupovat rizika, komunikativnost a další osobnostní charakteristiky by tedy měly být vlastní profesionálním pracovníkům zpravodajských služeb.(...) Aby bylo splněno alespoň základní penzum požadavků, je zapotřebí při výběru vhodných pracovníků preferovat uchazeče s pevně zakotveným hodnotovým systémem prověřeným předchozím zařazením. Uchazeče? Spíše vytypované jedince. Zpravodajské služby nemohou dělat veřejný nábor. Ani používat služeb úřadů práce nebo inzertních rubrik. A z hlediska vlastní bezpečnosti musí být zvlášť ostražité vůči tzv. samouchazečům. Uvědomil jsem si přitom, jak zásadně se liší práce zpravodajce od stavu básnického -nepíšu práce, protože poezie není výsledkem práce, to je božský výron. Zatímco zpravodajec by toho o sobě měl říkat co nejméně, poeta se dnes a denně prozrazuje, vyžvaní i to, co neví.

Z toho textu je podstatné to poslední slovo. Básníkem bez samouchazečství by nikdo nemohl být. Člověk se musí cítit poetou, musí se s tou rolí ztotožnit, bez sebeuvědomění nemůže přijít následný soud respektovaného okolí. I když chápu, že jsou mezi námi takoví, kteří by si přáli vidět zrod básníka způsobem popsaným výše. Představte si tu situaci. Sedíte doma u večeře, je šero, Praha hlásí dopravní stupeň 5, pak prudké zvonění, jdete ostražitě otevřít, tam stojí tři chlápci ostře řezaných rysů z výběrové komise. Jeden z nich procedí: Ty seš Šofar? Tak pudeš s náma. Pyžamo si neber, ešus dostaneš. Budeš básníkem!

 www.janzabrana.cz

Dva básníci, Ondřej Slabý a Norbert Holub, zprovoznili při příležitosti 20. výročí úmrtí Jana Zábrany internetové stránky, které dle mého názoru patří k nejlepším stránkám věnovaným nějaké osobnosti české kultury. Homepage tvoří téčko; tmavě červená plocha s nápisem Jan Zábrana 1931-1984 a s mottem je posazena na Zábranovu fotografii (pod ní je autorův podpis). Na levé a pravé straně od fotografie je po sedmi položkách menu. Kromě tradičního Životopisu, Bibliografie, Poezie, Prózy nebo Překladů jsou tu například i Vzpomínky na Jana Zábranu nebo Sekundární literatura. Motto je krutě zábranovské: Smrt je plná hanby. / Za to, že je slabý / a nedá se zabít, / místo toho, aby / jim jejich smrt nabíd.

Kontakt: sofar@atlas.cz