Zpěvačka Tina Turnerová vydává The Live Collection, dvacet skladeb zachycených na nejrůznějších koncertech v období let 1985 až 2000. Koncertní atmosféra a syrovější podání dávají ve srovnání s řadovými alby písničkám leckdy až monstrózní rozměr.

Turnerová si totiž dokázala svá koncertní show náležitě nachystat. Od skvěle znějící doprovodné skupiny složené z vynikajících instrumentalistů, přes vokalisty, kteří se svými schopnostmi často dotýkali kvalit samotné "rockové babičky", až po velkolepě pojaté scény, v jejichž kulisách se Turnerová pohybovala s jistotou a nefalšovaným mladickým šarmem. Hudba přece bere léta, což v jejím případě platilo přinejmenším dvojnásob.

Neodolatelná babička

The Live Collection je sbírka působivých momentů z historie několika žánrů pop music. Rocku, r'n'b, popu i soulu. Tam všude Turnerová dosáhla a tam všude vložila své hity. Cožpak chodí po světě někdo nenahluchlý, kdo nezná We Don't Need Another Hero (na DVD z Wembley v roce 2000), What's Love Got To Do With It (1985) nebo Private Dancer (opět Wembley 2000)? A což teprve, když Bryan Adams, majitel jednoho z nejkrásnějších rockových hlasů na světě (a teď si představte, že se v jedné skladbě sejdou takové hlasy dva, Tinin a jeho), spustí na kytaru úvodní riff duetu It´s Only Love a společně s Turnerovou se posadí na zatěžkaný rhythmandbluesový spodek a přivedou natěšené publikum do takového varu, až oči přecházejí.

Když poté začne do odlehčeného reggae základu Tina svým neodolatelným chraplákem zpívat Tonight a ve druhé sloce se k ní přidá seriózně nastrojený David Bowie, navíc usměvavý jako nikdy předtím, je nepochybné, že DVD The Live Collection přenáší i do skromných českých příbytků atmosféru opravdové hudební fenomenálnosti a krásy.

Na nosiči jsou chvíle, kdy člověk musí naplno popustit všechny své mužské vlastnosti, aby dokázal schovat slzu pod víčkem. Turnerových totiž neběhá po světových pódiích mnoho. Jenom jedna.

Slepý vizionář

Přestože loni 10. června odešel třiasedmdesátiletý Ray Charles do hudebního nebe, aby tam těšil všechny ty, kteří na něho možná trochu nedočkavě čekali, tady na zemi je ho stále plno. Jeho loňské album duetů Genius Loves Company pobralo nedávno při udílení prestižních ocenění Grammy osm cen v nejrůznějších kategoriích včetně technických, do kin se dostal skvělý životopisný film Ray, který přinesl Oscara herci Jamiemu Foxxovi, a na pulty DVD vzpomínka O-Genio: Ray Charles - Live In Brazil, 1963.

Když se v Sao Paulu realizoval záznam, jež je coby raritní a cenný v černobílé verzi předkládán, nebylo Charlesovi ani 33 let. Za sebou měl ale kariéru, kterou si zasloužil jen geniální a nadčasový muzikant a interpret.

Byť je samozřejmě zvuk brazilského záznamu dávno překonaný (přesto pečlivě ošetřený), oblečky protagonistů dobové a z dnešního pohledu poněkud úsměvné, koneckonců stejně tak i grimasy a " prožitky" lidí z doprovodného orchestru a vokalistek, síla mu zůstala.

Charles byl již proslulý jako mimořádný jazzový hudebník, který byl pět let předtím pozvaný na prestižní Newport Jazz Festival, i jako hvězda soulu a r'n'b v tom nejlepším smyslu slova, která v devětapadesátém vydala singl What´d I Say a prodala ho přes milión kusů. Svět se od něho naučil poslouchat elektrické fortepiano, u něhož dokázal výtečně těžit z dynamiky a působil přitom nesmírně silně, jako kazatel, jenž je slepý, ale vidí do hudební budoucnosti.

Třicet skladeb je naskládáno do dvou koncertů. Krásná vzpomínka na muže, jehož důležitost si mnozí uvědomují až teprve nyní.

Tina Turner: All The Best, The Live Collection
EMI, 150 min.
O-Genio: Ray Charles -Live In Brazil, 1963
Warner Music, 101 min.