Na nové desce The Beekeeper, jež na sebe nechala čekat tři roky, dostal prostor klasický zvuk klávesových nástrojů, které obsluhuje i sama Tori, a gospelový zpěv, vyjadřující pokoru ve víře v boha, jež tu více, tu méně nápadně zpěvaččinu kariéru lemuje.

Výbava velmi dobrá. Nezapomene-li se na ni, zaručuje desce výzbroj, s níž Tori Amos dokázala vždy uchvátit v prvním i druhém sledu. Čili i novinka je poklidná, teskná a aranžérsky i vokálně prvotřídně propracovaná, takže k profesní stránce nelze mít výhrad. Tím spíš, když zpěv je tolik uhrančivý, schopný dohnat ke klidu i netrpělivého střelce vysíleného po dlouhém běhu.

Přesto je zřejmé, že The Beekeeper není nejlepší sbírka, kterou Tori Amosová nahrála. Byť neschází pod svůj obvykle vysoký standard, chybí jí "zlaté rybky", kompozice, jakými v minulosti byly například A Sorta Fairytale či Crucify. Takové, které dokázaly vehnat pot do tváře a přivést srdce k mocnému tlukotu.

Novinka postrádá silné emoce. Má jen emoce přirozené, ty, které u Američanky tak jako tak hledáme. Po tolika letech je však těžké vystačit jen s tím, že Tori Amos zpívá jako nikdo jiný na světě a že například duet The Power Of Orange Knickers se zpěvákem Damienem Ricem přitahuje tím, jak výtečně si oba sametové hlasy padly do noty.

Je to málo. Všichni se zdají být spokojeni, jenže některým posluchačům se může stát, že po poslechu všech devatenácti kompozic budou mít pocit nedosycenosti. V tom je svízel.

Tori Amos: The Beekeeper
Sony BMG, 79:31