Není však nutné se obávat příchodu jakýchsi notně opožděným epigonů Rush či Yes - jen další generaci muzikantů přestala stačit písňová a forma, snaží se rozšířit spektrum svého vyjadřování a nenechat se svazovat žádnými pravidly.

Tuto tendenci ukázalo už debutové albu De-Loused In The Comatorium, kde kombinují tvrdost a naléhavost hard core se zvukovým experimentátorstvím kosmické psychedelie a volností freejazzových improvizátorů. Frances The Mute však jde ještě mnohem dál. Mars Volta na něm především pracují se skutečně rozsáhlými plochami, většina skladeb má několik částí. Nabízejí neuvěřitelně pestrou a přitom soudržnou směs hard core, psychedelie, funku, jazzorocku. Hlavní protagonisté však nezapomněli ani na svůj původ a tak dostane prostor latinská rytmika a španělština. K pestrosti přispívají aranžmá,  kapelu doplňuje mohutná sekce břeskných žesťů i smyčcový orchestr.

Album má neuvěřitelný tah, a při tom oplývá ohromnou pestrostí, která dává vzpomenou na rané King Crimson  přenesené do XXI. století.

Vedle Mars Volta libujících si v práci se zvukem působí cenění Tool jako parta bázlivých muzikantů, ctících tradice, kteří se jen vzácně odváží zaexperimentovat.

Skupina, kterou opět podpořili dva členové Red Hot Chili Peppers, kytarista John Frucisnace a Flea, jenž ovšem vyměnil basu za trubku, ukazuje, že budoucnost rocku netkví nutně v písních a neustálém přemílání základních schémat stylu, které nejdříve oživili Velvet Underground, po nich punk a nyní White Stripes či Strokes. Tvůrcům muzikantům dává rock i v době, kdy slaví své padesátiny, neuvěřitelné možnosti - pokud se ovšem nenechají svázat stylovými škatulkami a skutečně se odváží experimentovat

Universal 76:57