Spolu s trojicí komických postav, tvůrců fiktivně vznikajícího představení - lehce nabubřelého ředitele divadla a režiséra (hostující a spontánní Martin Zbrožek), snažícího se scenáristy a choreografa (Petr Zuska) a jejich asistentky (Marcela Černačová) - vnikáme do zákulisí a zároveň baletních dějů a obrazů jednotlivých epoch.

Vidíme nádherného a tancem posedlého francouzského krále Ludvíka XIV, vynikající baleríny romantického věku - Marii Taglioniovou, Carlottu Grisiovou, Lucile Grahnovou a Fanny Cerritovou - ve slavném entrée Grand Pas de Quatre, úžasné role i vrcholná čísla klasického repertoáru (Giselle, Korzár, Labutí jezero). Jejich existenci je nutné si čas od času uvědomit stejně jako vnímáme Mozartovu nebo Beethovenovu hudbu.

Slavné Ďagilevovy éry se lehce dotkneme v sólovém vystoupení Umírající labuti slavné Anny Pavlové a ostrým skokem se octneme u George Balanchina, vůdčí osobnosti amerického baletu. Přes parafrázi současného stylu Williama Forsytha v choreografii Petra Zusky se dostaneme k fenomenálnímu rukopisu Jiřího Kyliána (fragment z Návratu do neznámé země). Konfrontace tří choreografických vizí (Kyliánovy, Zuskovy a Kodetovy) téhož hudebního motivu Leoše Janáčka je jistě záměrným, ale pro diváky až příliš odborně analyzujícím srovnáním tvůrčích postupů.

Historizující přehled ústí do současnosti groteskně přetlumočeným snem slavné tanečnice Marie Taglioniové v choreografii Petra Zusky. Škoda jen, že skok do současnosti je tak cíleně jednoznačný, a proto jsou v ní bílá a slepá místa. Vynikající Zuskova choreografie byla zřejmě odrazovým můstkem ke vzniku celého naučněpopulárního baletního večera, který znamená dělicí čáru v současném repertoáru baletu ND, oscilujícím mezi komorním autorským cítěním (a individualitou Petra Zusky) a velkými výpravnými balety.

Vynikající výkony tanečníků i sboru, obrovské nasazení, radost a chuť zatančit si zase jednou naplno skvostné party klasického baletního dědictví v první části večera i nedávný repertoár 20. století naplňují Zuskův sen o tom, že dobrý tanečník je schopen zatančit vlastně všechno. Zároveň podávají zprávu o stavu baletního souboru ND a všestranných interpretačních schopnostech sólistů Terezy Podařilové, Zuzany Susové, Nikoly Márové, Viktora Konvalinky, Michala Štípy a dalších. Od moderátorů bych očekávala stejně profesionální hereckou úroveň a rychlou slovní smršť. Byť se sebevíc snaží o komiku (a zlehčení je jistě na místě), nemají tu správnou jiskru.

Baletománie
Námět, libreto a režie Václav Janeček a Petr Zuska, hudba A. Ch. Adam, P. I. Čajkovskij, R. Drigo, L. Janáček, J. B. Lully, C. Pugni, C. Saint - Saëns, J. D. Zelenka, choreografie G. Balanchine, J. Coralli, A. Dolin, M. Fokin, Ch. Hampson, L. Ivanov, H. Kazárová podle R. A. Feuilleta,V. Harapes, J. Kodet, J. Kylián, R. Mazalová, J. Perrot, M. Petipa, E. Walter, P. Zuska, kostýmy R. Šolc, J. Kylián, M.
Harrington, J. Jelínek, B. French. Premiéra 24. 2. ve Stavovském divadle.