Článek
V devadesátých letech jste měla slibně rozjetou kariéru a jezdila jste jako vokalistka na světová turné se zpěvačkou Madonnou. Přesto jste si napsala na papírek, že si přejete, aby se váš život změnil. Co vám chybělo?
V osobní rovině jsem si přála mít rodinu. Můj život se točil čistě kolem mě a hudby. Coby popová zpěvačka jsem se snažila o kariéru, ale zároveň jsem dlouho studovala různá spirituální učení. Na turné s Madonnou jsem o nich stále četla a cítila, že mě obohacují. Zároveň jsem začala vnímat potřebu psát vlastní písničky, a tak jsem s tím začala. Dotýkaly se mých pocitů a jógové filosofie.
Psala jsem o životě a o tom, že v něm můžeme zažít mnohem víc. Skládala jsem písničky o tématech, o nichž by se podle mě mělo víc mluvit. Přála jsem si vyjádřit svůj údiv nad tajemstvím života. Toužila jsem po hlubším prožitku.
Podařilo se vám ho dosáhnout?
Společně s dítětem, hlubším zaměřením na spirituální praxi a s objevením manter jsem ho získala. To všechno se projevilo v mé hudbě. Jako zpěvačka jsem našla nový hlas. Cítila jsem se osvobozená. Najednou jsem mohla tvořit bez obav, jestli budu mít hit v rádiu. Jediné, co jsem od té doby potřebovala, bylo vytvářet krásnou hudbu vycházející z mé duše. Našla jsem cestu, která mi umožnila se umělecky realizovat a nabídnout mou hudbu světu. Žádná nahrávací společnost už mi nemohla říkat, jaká bych měla být a co bych měla vydat.
Svět popu, do kterého patřila vaše první alba, už očividně nebyl pro vás.
Když jsem vydala debutové album a vyrazila na propagační turné, zpívala jsem své písně někde v tanečním klubu. Vydavatelství si přálo, aby se líbily co nejvíce lidem. Snažili jsme se v první řadě o hity, i za cenu toho, že jsme hudbu proměnili natolik, že už jsem v ní vůbec nebyla já.
Já ale potřebovala najít autentický hlas a styl. Cítila jsem se svázaná. Příliš jsem snažila zapadnout do schématu.
Nakonec mělo vaše první album velký úspěch například v Japonsku. Zůstalo vám tamější publikum věrné i poté, co jste se začala věnovat spirituální hudbě?
Ano, pořád mě tam mají rádi. A já jim i dnes ráda zazpívám písně, které si na začátku mé kariéry oblíbili.
Skladbu Praying For Love, která byla v jihovýchodní Asii hitem, jsem znovu nahrála na šest let staré album The Unchanging tak, aby byla bližší mému hudebnímu cítění a zůstala v mém repertoáru. Mám totiž pocit, že nese univerzální poselství, které je blízké i mému současnému vnímání světa.
Vaše současná hudba vychází z manter. Kdy jste je objevila?
Skrz studium jógy. Spřátelila jsem se s lidmi, kteří mě naučili je zpívat. Zpívali jsme je pro zábavu mezi anglickými písničkami. Pro mě to byl nový zvuk, líbilo se mi, jak se rozpíná. Zpočátku jsem nerozuměla slovům, ale zamilovala jsem si, jak zní.
Můžete vysvětlit význam manter?
Je to vibrace zvuku. Mantry jsou dnes velmi užitečné, protože nás něco neustále rozptyluje. Často jsou to technologie, nežijeme v přirozeném společenství, v němž bychom se potkávali a komunikovali spolu přímo. Jsme izolovaní a naše mysl je zrychlená. Mantra nabízí způsob, jak se zastavit a zpomalit tok myšlenek, jak být sám se sebou. Když se ale zpívá ve skupině, propojí vás zároveň s ostatními. Je to meditace a současně hudba, způsob, jakým má duše oslavuje život.
Spojila jsem hudbu, která je podle mě léčivá, s mantrami. Dohromady je to tak skvělá kombinace, že se o ni chci dělit.
V Ostravě letos povedete workshop. Bude zajímavý i pro lidi, kteří nemají ke zpěvu žádný vztah?
Jistě, protože všichni máme hlas. A jeho užívání je podle mě velmi léčivé. Existují jednoduché způsoby, jak pracovat s hlasem, aniž by člověk musel být zpěvák. Při práci s lidmi se jim snažím pomoci, aby se uvolnili a dokázali pracovat s vibrací a tóny. Někdy pracujeme víc s rytmem, jindy s melodií či jedním dlouhým tónem. Myslím, že lidé často odcházejí s pocitem, že chtějí dál rozvíjet to, co si vyzkoušeli.
Loni jste vydala album Here In Heaven. Zdá se, že je pro vás ještě důležitější než vaše předchozí tvorba. Je to tak?
Ano, je velmi osobní. Je na něm například píseň o mém otci. Byl muzikant, miloval hudbu. Už zemřel, ale já cítím, že tu je stále se mnou.
Chtěla jsem napsat píseň o naší společné cestě. Tím, že budeme dělat věci, které naši blízcí milovali, můžeme kdykoli uctívat jejich památku.