Právě tato tři díla spolu se sólovou Hudbou pro piano se objevují na albu nazvaném příznačně Mugam Sayagi (Ve stylu mugam - kde mugam je tradiční velmi emotivní a ve srovnání s lidovými písněmi k dokonalosti propracovaná forma ázerbajdžánské hudby).

Frangiz Ali-Zadeh sice vychází z tradic, při nahrávání Hudby pro piano položila přes struny nástroje náhrdelník, aby jeho zvuk přiblížila loutně tar, ovšem folklór používá jako inspiraci. Zachovává vypjatou emocionalitu mugamu a přenesla ji do polyfonního světa. Má zažitou  modernu, hrála díla autorů druhé vídeňské školy, zpočátku pod vlivem Schoenberga skládala v dvanáctitónovém systému a je jí blízký i Messiaen. Právě tento fundament ji ve spojení s odkazem tradic pomohl vytvořit skutečně mimořádně působivá, city nabitá, a přitom strukturálně velmi bohatá mnohovrstevnatá díla.

Prolnutí světů je nejzřetelnější v nejmladší skladbě, dramatické kvintetu Aspheron, v němž se připojila ke Kronosu se svým pianem. Frangiz Ali-Zadeh v něm nezachycuje jen náladu vyschlého poloostrova, ale v divokém vrcholu i vpád barbarské techniky. Že skladatelka ráda obohacuje zvuk, ukazuje jak kvartet Oasis rámovaný zvukem dopadajících kapek vody, tak titulní skladba reflektující boje o Náhorní Karabach, kde hrozivost cella umocňují ještě bzučivé tóny syntezátoru i perkusní prvky.

Výjimečné album ukazuje sílu soudobé tvorby vznikající mimo tradiční centra. Oplývá až zvukomalebností a až nebývalou emocionalitou, přičemž nálada se mění. Své mistrovství dokazuje i Kronos Quartet, když se stejnou suverenitou zvládá postupy moderny jako cituplné chvění smyčců inspirované středoasijskou hudbu. Navíc po nahrávce čtvrtého smyčcového kvarteta Peterise Vaskse potvrzuje svůj cit pro výběr materiálu.

Je dobře, že tentokrát nebyl opominut tuzemský posluchač, jako tomu bylo v případě alb Kronos Quartetu, přinášejících  nahrávek děl Albana Berga a Harryho Partche.

Nonesuch/Warner Music 61:35