Stále ještě dostáváte otázky ohledně Bookerovy ceny?

Ano a těší mě to. Mé první dvě knížky The Facts Behind the Helsinki RoccamationsSelf se vůbec neprodávaly. Až do věku třiceti sedmi let jsem vlastně byl velmi chudý a neznámý spisovatel. Pak jsem napsal Pí a jeho život a dostal Bookerovu cenu. A s ní přišlo uznání i peníze.

Jak souvisí Bookerova cena s finančním úspěchem?

Více čtenářů si mě všimlo. Lidé si řeknou, tahle knížka dostala Bookerovu cenu, to znamená, že musí být zajímavá, přestože jsme o ní nikdy neslyšeli. Existuje velké množství vynikajících knížek, které na sebe nikdy pozornost nestrhnou jen proto, že prostě nebyly oceněny.

Cena vás zviditelnila jako intelektuála, jste známý spisovatel. Možná se od vás očekává, že se začnete vyjadřovat k vážným společenským otázkám. Cítíte tu odpovědnost?

Cítím především uměleckou odpovědnost při psaní další knihy. Nejsem typem spisovatele, který by se vyjadřoval k politickým problémům, i když řada autorů se tak chová. Okamžitě dokážou mít názor na všechno. Já samozřejmě taky, ale jako občan, ne jako spisovatel. Literatura a umění mají co dělat s naším vnitřním životem, kdežto politika s tím venku. Je to sice spojené, ale já to rád oddělím. Mísení umění a politiky je zrádné. Umění má zůstat především svobodné, a to s politikou nejde dohromady.

Ale ve svých knihách často píšete o střetávání kultur, náboženství, jazyků. Jako syn diplomatů jste prožil část dětství v Mexiku, Kostarice, na Aljašce... Jste vlastně odborník v praktickém překonávání kulturních rozdílů.

To ano, právě proto, že jsem žil v tolika zemích, uvědomil jsem si, jak málo je mezi nimi skutečných rozdílů, toho, co by se mělo překonávat. Rozpor mezi civilizacemi je vnímán vždycky spíš z dálky. Myslím, že tento problém vytvářejí lidé, kteří chtějí svět takto vidět.

Časté stěhování během dětství vám jistě přineslo tuto výhodu, zároveň jste ale mohl být i o něco ochuzen. Například o kamaráda, o zahradu nebo dvorek, kde by se odehrály určující peripetie vašeho dospívání.

Vlastně nevím, jestli jsem o něco přišel. Nemám s čím srovnávat. Můj život byl jiný a mně se to tak líbilo. Stal jsem se díky tomu otevřeným ke světu, dnes jsem mnohem přizpůsobivější ke změnám.

Vy jste neměl problém se střídáním škol?

Ale ano, bylo to nepříjemné. Ovšem i to mi dalo jistou výhodu. Celý život přece spočívá v tom, že stále něco ztrácíte. Takže si nemohu stěžovat, byla to dobrá škola.

A kořeny, to, co nás připoutává k určité kultuře, vám nescházejí?

Kořeny jsou otázkou identity. A ta se formuje v různých místech různě: jazykem, historií, kulturou. Zatímco u vás v Čechách jsou jednotné, v Kanadě nikoliv, protože ta se skládá z velkého množství přistěhovalců. My postrádáme tu jednotu rozhodujících faktorů. Kanaďan si tedy buduje svou identitu jinak než vy. Důležité je, že si ji člověk může vybrat sám, že se rozhodne, jak a z čeho si ji stvoří. Jako Žid bych se identifikoval s židovským náboženstvím a zůstal bych Židem, ať bych žil kdekoliv, a místo by nehrálo roli. Pokud si někdo vybere za jádro své identity jazyk nebo místo, je to jeho věc.

Pracujete na novém románu. Měl by prý být o holocaustu.

Ano, je to román o holocaustu. Nevyprávím ale o tom, jaký holocaust byl, ale jak bychom si ho měli pamatovat. Podrobně jsem se na toto téma připravoval a prostudoval spousty literatury. Svou knihu bych ale chtěl napsat jinak, než jak se dosud o holocaustu psalo. Většina knížek je přísně faktografická. Vnímáme literaturu o holocaustu hlavně jako dokumentární materiál. Ten však nechává jen malý prostor pro fantazii. A já se domnívám, že pokud se jedná o čistou dokumentaristiku, máme tendenci na její téma zapomínat. A to bych chtěl svou knížkou změnit, zapojit fantazii a nedovolit čtenáři na holocaust zapomenout.

Není to nebezpečné? Nemůže fantazie zpochybnit pravdu o holocaustu?

Fakta o holocaustu existují, nic z toho se nedá zpochybnit. I když jsou lidé, kteří se o to pokoušejí. Věřím, že můj román v tom větší zmatek neudělá. Jen si myslím, že informace z minulosti, které máme spojené pouze s fakty, z naší mysli vytěsňujeme. Ovšem v okamžiku, kdy se spojí s příběhem, s fantazií, stanou se součástí našeho života. O to se pokouším. Bude to příběh o holocaustu, ale nebudou v něm žádní Němci, ani Židé, ani koncentrační tábory. Bude to o opicích a oslech, tedy podobenství.

Bajka, příběh bez lidských postav?

Rozhodně ne, lidé tam budou také. Můj román bude mít více rovin. Ale osel a opice budou hlavními postavami. Podívejte, Židé byli kdysi v celé Evropě základní společenskou i kulturní silou. Holocaust je pak zbavil všech práv. A to je důvod, proč v hlavních úlohách budou vystupovat zvířata. Budou mluvit různými lidskými jazyky a normálně chodit do restaurací.

Hned v první kapitole knihy Pí a jeho život uvádíte, že po přečtení příběhu uvěříme v Boha. To je přece reklamní slogan na celých následujících tři sta stran. Byl to od vás jenom trik, nebo jste to myslel vážně?

Myslel jsem to naprosto vážně. Moje kniha ve skutečnosti není o chlapci, který přežije sedm měsíců na člunu s tygrem, ale o tom, jak je možné interpretovat realitu. Člověk si nemůže vybrat život, ten dostane. Ale může si vybrat to, co si ze života vezme. Realita nikdy není objektivní, vždycky je tím, co si do ní člověk vloží. Jiný pohled na svět bude mít člověk věřící a jiný člověk bez víry.

Do románu jsem zařadil dva příběhy, které vyprávějí o tomtéž, jeden je se zvířaty, druhý bez nich. A na konci je položena otázka, který z nich je vlastně pravdivý. A tato věta je spojena s tou první, o které jste mluvil. Otázka, který příběh je pravdivější, vlastně pátrá po tom, který z nich je lepší. A já se přikláním k verzi se zvířaty, s Bohem a fantazií.

Mimochodem, domnívám se, že kapitalismus ve střetu s komunismem uspěl především proto, že v lidech inspiruje představivost, kdežto komunismus lidi o fantazii připravil.

Nezdá se mi, že by v románu byla uložena výrazná spiritualita, prožitek víry. Dovídáme se sice, kolikrát za den se Pí modlí, ale co při tom prožívá, se nedočteme.

Psal jsem příběh tak, jak to v životě chodí. Jaké to je, když pozorujeme chování věřícího člověka, jeho rituály, modlitby. Je potřeba, abychom trénovali naši představivost. Pak v románu objevíme i tu spiritualitu. Pro lidi bez fantazie je Bůh nepředstavitelný. Nemůže nikoho praštit větví do hlavy. A pokud se člověk ke skoku do víry nikdy neodhodlá, povede nudný a materialistický život.

Pí a jeho život projevil vážný zájem Hollywood. Máte nějaké záruky, že v případě realizace filmu bude scénář odpovídat vaší představě?

V Hollywoodu nikdo nemůže mít kontrolu nad ničím. Jisté se zdá pouze to, že film bude natáčet režisér indického původu Night Shyamalan, který mimo jiné natočil film Šestý instinkt. Je mou látkou nadšený a těší se, až začneme s přípravami. Přál bych si, aby šlo o spolupráci neformální a abych se mohl podílet na přípravě scénáře.