Oba jeho koncerty v zaplněné Smetanově síni Obecního domu přinesly kombinaci ruské klasiky s francouzskou, obohacenou o dílo Antonína Dvořáka. Francouzi přivezli i skvělé sólisty – flétnistu Emmanuela Pahuda a houslistu Renauda Capucona. Ten první přednesl téměř akrobaticky náročný Flétnový koncert od Jacquese Iberta, druhý Dvořákův Houslový koncert a moll s nezvykle rychlými tempy ve třetí větě.

Největší ohlas ale vyvolala díla Čajkovského (Symfonie č. 4 f moll) a Stravinského (Pták Ohnivák). Hudebníci v nich prokázali smysl pro slovanskou melodiku a vytváření velkých barevných ploch. Francouzský esprit měly skladby Debussyho (Moře) a ohnivě podané přídavky z Carmen.

Letošní Pražské jaro bylo zaměřeno na francouzskou hudbu a francouzské soubory. K tomu se přidalo i uvedení Mé vlasti s Bamberskými symfoniky, a hlavně hostování italského orchestru Santa Cecilia s Antoniem Pappanem. Připomeňme i premiéry děl českých skladatelů (Ondřej Kukal) a několik objevů mezi orchestry (katalánský orchestr z Cadaques) i sólisty (vynikající španělský trumpetista Manuel Blanco). I jediný jazzový program se zpěvačkou Cecile McLorinovou Salvantovou byl událostí festivalu.

Můžeme se tedy těšit na jubilejní, 75. ročník, na kterém snad dojde i k návratu závěrečného koncertu s Beethovenovou Devátou symfonií.