Hlavní obsah

Pražský hrad představuje slovinské umění z let 1870 až 1930

Právo, Eva Vejdělková

Nejrozsáhlejší soubor uměleckých děl, jaký kdy opustil hranice Slovinska. Tak představuje ředitelka Národní galerie Slovinska Barbara Jaki výstavu Impresionismus od úsvitu do soumraku: Slovinské umění 1870-1930, kterou hostí Správa Pražského hradu v Jízdárně do 17. září.

Foto: ČTK

Výstava probíhá do 17. září.

Článek

K vidění je zhruba pět set uměleckých děl od současníků architekta Pražského hradu Josipa Plečnika, jehož umělecké dědictví česká kultura sdílí se slovinskou. Výstava se koná ke stému výročí Kanceláře prezidenta republiky.

„Exponáty jsme vystavili v první řadě chronologicky, ale také podle témat. Představují šedesát let slovinského umění. Kromě impresionistů seznamují návštěvníky i s jejich předchůdci a zachycují také nástup expresionismu,“ vysvětluje Barbara Jaki.

Vystavená díla pocházejí především ze sbírek slovinské Národní galerie, ale jsou mezi nimi i zápůjčky od soukromých majitelů. Soubor obsahuje nejen obrazy, kresby a sochy, ale také fotografie, plakáty a dokumentuje i vývoj architektury.

Foto: katalog výstavy

Rihard Jakopič: Koupající se ženy.

Stěžejní část expozice představují díla z přelomu 19. a 20. století, kdy byly slovinská a česká kultura v rámci Rakouska-Uherska v úzkém kontaktu. Umělci se přátelili a mnohdy působili v obou zemích. V Česku z nich zůstává nejznámější architekt Josip Plečnik, který se na podnět prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka ujal úprav Pražského hradu.

„K těmto osobnostem patřili například i bratři Šubicovi, kteří pracovali na státních objednávkách v Praze s Mikolášem Alšem a Vojtěchem Hynaisem, nebo sochař Alois Gaigel, jenž je s Čechy provázán zřejmě nejvíce. Po svatbě s Marií Pokornou se v roce 1917 přestěhoval do Prahy. Ulice na Smíchově, kde manželé žili, po něm byla po jeho smrti na nějaký čas pojmenována a jeho díla jsou stále ještě ve správě města Prahy,“ upozorňuje hlavní kurátor výstavy Andrej Smrekar.

Další významnou osobností, která se na přelomu 19. a 20. století zasloužila o propojení obou národních kultur, je starosta Lublaně Ivan Hribar, který svou kariéru začal jako zaměstnanec banky Slávie v Praze. Po velkém zemětřesení v roce 1895 pak jako starosta díky svým kontaktům otevřel cestu českému kapitálu, který byl potřeba k obnově města. Na moderní podobně slovinské metropole se poté podíleli i čeští architekti.

Foto: katalog výstavy

Matej Sternen: Červený slunečník.

Podle kurátorů výstavy má impresionismus ve slovinském výtvarném umění zvláštní postavení. Právě díky impresionistům se odpoutalo od realismu a naturalismu, spojenými mnohdy s folklórem. K nejvýznamnějším slovinským impresionistům se řadí Ivan Grohar, Rihard Jakopič nebo Matej Sternen.

„V jeho obraze Červený slunečník, který se stal symbolem výstavy, dosáhla problematika světla ve slovinském impresionismu vrcholu. Nejprve vidíme paletu barev a hru světla, a teprve potom vnímáme postavu a barevné odrazy slunečníku na tváři ženy,“ vysvětluje Andrej Smrekar.

Ústřední osobností slovinských impresionistů byl Rihard Jakopič, který byl nejvíce nakloněn experimentům, a výrazně spojený je s nimi také Avgust Berthold. Jako první slovinský fotograf projevil umělecké ambice a jeho spolupráce s mladou generací impresionistů byla podle Smrekara velmi úzká. Jeho snímky a motivy některých maleb jeho současníků jsou totiž totožné a dnes nelze říci, které dílo vzniklo jako první, nebo jestli se obě třeba nezrodila zároveň.

Po první světové válce s nástupem expresionismu pak během 30. let i ve slovinském umění převzala výraznou roli černobílá média. Do popředí se dostaly kresba, grafika a fotografie.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám