Pravda 1 

Durman je halucinogen. Pořiďte si ho v květináči domů nebo nedej bože sem tam uzobněte semínko (jsou prudce jedovatá!), a můžete zapomenout na důvěru ve vlastní smysly. Už nikdy si nebudete jistí, že toho oranžového trpaslíka, se kterým jste si před chvílí v kavárně tak pěkně popovídali, viděl taky někdo jiný. Sbírka povídek a zároveň román Durman od finské spisovatelky Leeny Krohnové má účinky podobné.

Pravda 2 

Všichni jsme nějak ujetí. Sbíráte známky? Vážně věnujete svůj čas malým zubatým obdélníčkům, které pomalu vymírají? Nebo donekonečna zdokonalujete vlastní podpis, stříkáte ho na zdi a máte svou přezdívku radši než své jméno? Čtete finskou literaturu? Bavíte se hlavně o autech? Vyšíváte chňapky? Každý z nás je svým způsobem monomaniak, přinejmenším pro něco jsme divní a tím pádem zajímaví.

A teď si představte, že pracujete v Novém anomalistovi, časopisu o zvláštnu. Tam potkáte ty nejujetější z ujetých. Muže, který se pokouší zachytit zvuk ticha, tři sta let starou upírku, fyzika, který zná princip stroje času, a nebo ženu, co našla Spasitele v sýru. Kromě ujetých lidí navíc v Novém anomalistovi najdete i ujeté věci. Mechanickou rybu, která zpívá rock, nebo tajemný středověký rukopis, ve kterém je pravděpodobně skryto celé tajemství světa.

Pravda 3 

Novém anomalistovi se píše v Durmanu. Durman tím pádem člení skutečnost do zajímavých vrstev. Ne všechny děje jsou totiž skutečné. Některé se stanou jenom v knížce. A některé nejsou skutečné ani v knížce, i tam se dějí jenom na stránkách Nového anomalisty. A možná ani tam ne, ale třeba jenom v hlavě jeho durmanem sjeté redaktorky. Redaktorky, která vlastně taky není skutečná...

Polopravda

Když propletete všechny tři pravdy dohromady, přidáte poezii, zvláštní tichý humor, nad kterým občas hýknete pořádně nahlas, a nečekaný příděl fantazie, vypadne vám Durman od Leeny Krohnové. Durman jako katalog divných světů. Spisovatelé měli vždycky rádi divné světy, svět Sherlocka Holmese je úplně jiný než svět Old Shatterhanda, a ten zas jiný než svět Malého prince. Dneska je ale na všechno málo času, a tak se do jedné knížky musí vejít zvláštních světů spousta. Jako v Durmanu.

Když dočtete Durman, budete mít pocit, že jste se jím sjeli. Skutečnost vám přestane stačit. Podobně jako Leeně Krohnové: Myslím, že jsem pochopila tohle: skutečnost je pouze pracovní hypotéza. Je to smlouva, již jsme nevědomky uzavřeli. Je to klam, který každý vidí. Ale je to společná, nezbytná iluze, je to výslednice našeho zdravého rozumu, představ a smyslů, základ našeho zdraví a pracovních schopností.

Leena Krohn: Durman aneb Klam, který každý vidí

Přeložil Vladimír Piskoř

Havran 2004

200 stran, doporučená cena 228 Kč