Josef Moucha: Mimochodem

Knižní debut publicisty a fotografa (1956) je příběhem z kraje 80. let. Vypráví o nedávném absolventovi vysoké školy, který je přesazen z bezútěšnosti civilní do ještě nesmyslnějšího přežívání v základní vojenské službě (a pamětník si možná vzpomene na atmosféru raných povídek Jana Beneše). Během dovolenky se zhnusení nad vulgární asfaltovou záplatou v dlažbě pražského chodníku stane tou poslední kapkou (podobně jako v Černém domečku Stanislava Komárka byl ve stejné době finální důvod emigrace do značné míry autobiografické postavy estetický) a nehrdinský hrdina se prosmykne železnou oponou.

Novela se obratně pohybuje na hranici reality a snu, bez přehánění může být považována za magický realismus po česku, kterému dnešní skutečnost sama dodává obvyklý domácí ironický rozměr, neb se tu mimo jiné píše o vojně po vojně... Jako další iniciační motiv se v textu mihne citace z Třešňákovy Prahy a také Moucha dokáže po svém shrnout obraz tehdejšího bezčasí do poetické zkratky: Praha! Jáma s otevřenou náručí, nenasytný mravkolev lapající pocestné... Kolik už se jich tu zastavilo, aby poztráceli všechnu sílu odejít? A nebo tohle platí pořád?

(Host)

Bob Fliedr: Malý polistopadový lexikon

Sakra, jak to vlastně bylo, pohádko? Patnáct let píšeme jiné dějiny, ale co je to v životě Země? Pranepatrný okamžik. Jenže my si pamatujeme stále méně. Knížečka s téměř sto hesly se možná stane podobným průvodcem, jako byla svého času Dětská encyklopedie Bohumila Říhy. Stačí se začíst do hesla Zapomenutá slova: Agitační středisko, branné cvičení, buržoazní propaganda, céčka, Česká národní rada, dederonová košile, devizový příslib, dělnické milice, esenbák, Federální shromáždění, glasnost, historická úloha dělnické třídy... Jiná hesla jsou zase nadmíru aktuální (a svou hutností cyničtější). Teroristé: Včera jsme školili my je, dnes školí oni nás. A některé jejich výsledky naznačují, že jsme školit opravdu uměli. Heslem se stal i kmenový autor Salonu Václav Bělohradský.

(Petrov)

z překladů:

Claude Tresmontant: Otázky naší doby

Filozoficko-teologický slovník Francouzský katolický filosof (1925-1997) psal v letech 1977 až 1990 do regionálního deníku La Voix du Nord úvahy na nejrůznější témata a v roce 1991 z nich byla kniha. Český editor ji - ku prospěchu věci - upravil, texty zpřeházel a uspořádal jako slovník. Čtení je to inspirativní i pro ateisty; Tresmontant víc pátrá a zkoumá, než tvrdí, ale tam, kde ho poznatky dovedou k závěru, dokáže být pozoruhodně nekompromisní.

V úvaze Vesmír z roku 1981 například napsal: Většina rozhoduje pouze v demokraciích, ale demokracie stejně jako některá jiná politická zřízení nehledají pravdu.

(Přeložil Josef Mlejnek. Barrister Principal)

Týž překladatel i nakladatel připravili zároveň ve stejné grafické úpravě také druhé opravené vydání autorova výkladu Hebrejský Kristus. Jazyk a stáří evangelií.