Režiséru Tayloru Hackfordovi se podařilo po patnácti letech úsilí splnit si sen. Na pečlivých přípravách filmu se stihl podílet ještě i sám Charles, který zemřel loni. Například schválil výběr Jamieho Foxxe do titulní role, což se ukázalo jako jedna z věcí, jež jsou pro kvalitu filmu nejpodstatnější.

Na místě prvním se však sluší jmenovat hudbu, která prolíná snímkem stejně neodmyslitelně, jako provázela a určovala Charlesův život. Většinu skladeb nejspíš diváci nebudou znát, přestože tu zazní i ty nejslavnější, ale v každém případě je to hudba, jíž stojí za to třeba jen prostřednictvím tohoto filmu vyjít vstříc. Chytne člověka za srdce, byť nebyl vyznavačem jazzu, gospelu, rythm and blues, rock'n'rollu ani country. V Rayově osobitém podání a na pozadí (vlastně spíš popředí) jeho života mají tyto styly kouzelnou moc, jež z ní dělá spolutvůrce příběhu.

Ten začíná na počátku 50. let, kdy jednadvacetiletý slepý Ray Charles Robinson přijíždí do Seattlu, aby se pokusil o hudební kariéru. Pokračuje jeho úspěchy na jevišti, v nahrávacích studiích i u žen a přes prohry se sebou samým dospěje až k okamžiku vítězné bitvy s ďáblem, jenž ovládl jeho tělo i duši. Ale jen do doby, než pochopil, že by mu mohl vzít i to, co je pro něj nejcennější. Hudbu.

Závislost na heroinu je jedním z hlavních motivů filmu. Před diváky se odkrývá Rayovo trauma z dětství. Slepota ho zasáhla v sedmi letech. "Nikdy nedovol, aby z tebe udělali mrzáka," vracejí se mu často slova matky, která dobře věděla, s jak velkým handicapem půjde její syn do života, a s láskyplnou tvrdostí ho učila být soběstačným člověkem. Z Raye však díky tomu vyrostl i muž tvrdý a leckdy těžko snesitelný. Měl stále na mysli zneužitelnost svého postižení druhými, nedokázal odolat ženám ani droze. Přesto byl milovaný, obdivovaný, uctívaný.

Jamie Foxx vs. Leonardo DiCaprio, kdo získá Oscara?

Hackfordova režie není tak brilantní a zajímavá jako režie Scorseseho v Letci, s nímž vstoupil Ray do kin současně. Hackford stvořil klasičtější, méně nápaditou variantu životopisného filmu a také se mnohem silněji opřel o výkon Foxxe než Scorsese o DiCapria. Dokonce na tom vydělal. Donedávna neznámý Foxx totiž náročný part zvládl obdivuhodně, diváky doslova vtahuje do víru pozoruhodného života, jako by ani nehrál: on prostě je Rayem.

Slepecká gesta si osvojil natolik, že lze jen žasnout nad nejdrobnějšími detaily v mimice tváře, v nevidoucím, ale vědoucím úsměvu, v chůzi i sluchovém soustředění, které mu pomáhalo v orientaci. A což teprve, když usedne za piáno a na plné pecky to rozbalí tak, že se ani nechce věřit, že to kdy mohlo být silnější, vášnivější, úžasnější. Hodiny, strávené u klavíru ještě s Charlesem, který mu při každé chybě říkal "Tohle mi, chlapče, nedělej", přinesly vyzrálé a hodně šťavnaté ovoce.

Ray má méně oscarových nominací než Letec, ale utkají se spolu v kategoriích nejlepší film, režie, kostýmy, střih, mix zvuku a mužský herecký výkon v hlavní roli. V posledně jmenované bych si ráda vsadila na Raye - i když Foxxova druhá nominace za výkon ve vedlejší roli v Collateralu paradoxně nabízí řešení typu "aby se DiCaprio nažral a Foxx zůstal celý".

Uvidíme v noci z 27. na 28. února.

Ray, USA 2004

Režie: Taylor Hackford, scénář: James L. White, kamera: Pawel Edelman, hrají: Jamie Foxx, Kerry Washingtonová, Regina Kingová a další