Dojemný filmový příběh se noří do časů válečných jatek, kdy se za dlouhých manželských odloučení a denně přicházejících informací úřadů o padlých rodily velké milostné příběhy i tragédie.

Mathildě (Audrey Tautouová) je v roce 1919 přesně 19 let, je poznamenána od dopravní nehody a žije u strýce a tety. Dívka nechce uvěřit oznámení, že její milý Manech (skvělý Gaspard Ulliel) zahynul. Intuice jí říká, že žije. A tak se s Mathildou a krabičkou upomínkových předmětů vydáváme hledat pravdu o Manechovi i dalších vojácích ze zákopů u Bingo Crépuscule.

Příběh Mathildy v něm ale není jediný... Elodie v podání Jodie Fosterové podlehne naléhání manžela, kaprála Gordese (Jean-Pierre Darroussin), aby spolu měli ještě jedno dítě. Pak by mohl být z rodinných důvodů zproštěn vojenské povinnosti, ale protože je impotentní, Elodie se proto vyspí s jeho kamarádem Bastochem. Jenže přitom se do něj bláznivě zamiluje... Padlá žena Tina Lombardi (Marion Cotillardová) se krvavě mstí za smrt svého milého - pasáka Ange Bassignana (Dominique Bettenfeld). Složité vyprávění využívá několik romantických klišé, jaké najdeme v každé knížce pro opuštěné kuchařky či toužící slečinky. Film zároveň škádlí patriotické přesvědčení, že vojáci této války bojovali a umírali "na poli cti" s nadšením a obětavostí.

Oni se naproti tomu všemožně snažili nesmyslným jatkám uniknout, třeba i za cenu vlastního zmrzačení. Ale i tento temný tón Jeunetova snímku o lásce, která vzdoruje smrti, je až narkoticky líbivý jako celý film. U senzuální podívané se dá snít. Jeunet umí mistrovsky obsadit herce i vytvořit iluzi barvotiskového světa, který se směje náladami a ubíhá v rytmu chvíli dívčí naivní říkanky stejně jako bizarního hororu. Ale mistr filmař tu zároveň kalkuluje, jako by šlo o rovnici s dvěma třemi neznámými, již je potřeba vyřešit. Natolik si pohrával s chytlavými klišé, až se příběh prosťáčka a invalidní krásky stal příliš umělým. Je velmi těžké se k jeho postavám nějak přiblížit a vůbec se do nich vcítit.

Ve Francii Jeunetovi dokonce vyčetli, že tento film už není ničím francouzský, a filmové ústředí mu proto odmítlo uznat nárok na podporu z veřejných fondů. Tento film je ale především jen krásně nezodpovědnou hrou.

Příliš dlouhé zásnuby

Francie, USA (2004), 134 min.

Režie: Jean-Pierre Jeunet, scénář: Jeunet a Guillaume Laurant podle románu Sébastiena Japrisota, kamera: Bruno Delbonnel, hudba: Angelo Badalamenti.