Natočil jste album s písničkami Beatles. Proč Beatles a jak jste šestnáctku skladeb vybíral?

Písně Beatles jsem vždy obdivoval a zpíval od svých začátků na Slovensku v 60. letech, pak i s Blues Five v roce 1968 a jednu jsem natočil i na album Moanin v roce 1984 u Opusu. Zejména od doby, kdy jsem uslyšel poprvé coververzi písně With A Little Help From My Friends s Joe Cockerem, jsem se chtěl pokusit o něco podobného, tedy dát písním Beatles novou tvář i kus mé osobnosti.

Výběr byl v podstatě jednoduchý: začal jsem s písněmi, které jsem již zpíval, pak si vzal knihu souborných textů Beatles a probíral jednu po druhé tak, že jsem vyloučil ty chronicky známé jako Yesterday. Ty, co mne chytly a inspirovaly k jazzovějšímu projevu, jsem vybral na album.

Kdo dělal aranže a jak jste vybíral spoluhráče?

Většinu písní jsem aranžoval já, poněvadž jako jediný jsem všechny skladby znal. Moji mladší spoluhráči se ale připojili, takže něco spoluaranžovali baskytarista Martin Gašpar či všichni klavíristé. Pozval jsem tři - Gabo Jonáše, Juraje Tatára, natáčel i můj syn Peter. Na nahrávku jsem pak pozval kromě členů mé kapely i další hosty, účinkuje tu celkem 28 lidí, třeba trumpetista Juraj Bartoš. Zpívá zde i Jana Kirschner.

Proč jste album vydal u nezávislé firmy Indies Records?

Předchozí deska V nejlepších letech vyšla u Millenia, což je česko-slovenská firma. Měli jsme tehdy snahu dostat se s písničkami se slovenskými texty více do médií, což se moc nepovedlo. Takže nové album jsem natočil u vlastní firmy East West Promotion a Indies jsem prodal licenci pro Českou republiku. Indies je malá firma s velice dobrou pověstí, jsou profesionálové a nadšenci, takže dohoda byla rychlá.

Jak dlouho jste album natáčel a jak pokračuje vaše koncertní činnost?

Zabralo mi většinu roku. Začali jsme v lednu a dokončili ho až začátkem listopadu v Bratislavě. Přitom jsem stále koncertoval, v listopadu jsem byl i v Praze na Swingovém festivalu a zpíval s Big bandem Gustava Broma. Jinak je ale možností na koncertování hlavně v okolních státech méně než dříve a také nejsme pro ně již tak levní jako dříve.

Co chystáte jako další projekt?

Rád bych natočil album s kapelou Gustava Broma, kterou vede Vlado Valovič a vypadá to tak, že konečně by to mohlo vyjít. Vrátit se k velkokapelovému zpívání je pro každého jazzového zpěváka vrchol a splnění snů. Záleží ale hodně na Milanovi Lasicovi, zda napíše dobré slovenské texty. Také chystáme něco společně s klavíristou Gabrielem Jonášem, Jana Koubková má dále nápad na česko-slovenské jazzové duety. Tak uvidíme.

Jste i známý organizátor jazzového dění na Slovensku. Jak to tam s jazzem vypadá?

Po stránce státně-kulturní podpory nedobře, protože ministerstvo kultury dává přednost vážné hudbě a na jazz nic nezbude. Ale život sám si cestu vždy najde, mládež má o jazz zájem, takže po Slovensku vzniká spousta malých festivalů na amatérském základě.

Ty nejprofesionálnější - Bratislavské jazzové dny - se budou v říjnu konat ji po devětadvacáté. Opět jsem jejich dramaturgem. Jsem nadále i prezidentem Slovenské jazzové společnosti, a to již dvanáctý rok, ale jen proto, že nikdo z mladších to stále nechce vzít po mně.

Jak v květnu oslavíte šedesátku?

Nijak mimořádně. Jako každoročně si zazpívám na benefičním koncertě v Bratislavě v Horském parku. To je taková naše Štvanice, kde pak posedím s přáteli v místní horské vinárně.