Neméně než divadelní hry "proslavilo" Millera manželství se sexy symbolem Ameriky Marilyn Monroe. Setkali se v roce 1955 v New Yorku, kde exceloval hrou Pohled z mostu. Vycházející hvězda se zamilovala do vůdčí intelektuální osobnosti, nehleděla na jeho pověst levičáka a v červnu 1956 mu při všech výsleších před Výborem pro neamerickou činnost stála po boku.

Miller tehdy odmítl jmenovat umělce z organizací americké komunistické strany, s nimiž se scházel. Podobně se zachovali třeba spisovatelé Dashiell Hammett nebo Howard Fast, kteří byli pro opovrhování výborem a nespolupráci s ním odsouzeni do vězení. Miller se odvolal a uvězněn nebyl. Jedenačtyřicetiletý dramatik se pak v červenci 1956 stal třetím manželem třicetileté filmové hvězdy. Svatba se odehrála před rabínem a Monroe dostala prsten s vyrytou větou: "Dnešek je navždy." Zanedlouho otěhotněla, ale o dítě přišla. Miller v té době sice nenapsal jedinou hru, ale vytvořil pro ni scénář filmu Mustangové. Ten byl posledním snímkem, který Marilyn dokončila. Rozvedeni byli v listopadu 1960. Teprve s odstupem desetiletí prozradily záznamy FBI, že se už během manželství intimně scházela s budoucím prezidentem J. F. Kennedym.

Miller od počátku vyjadřoval podporu československým disidentům. "Žijeme v době, kdy radikální a aktivní pokusy napravit křivdy a stavět se proti nim nejsou vítány. To je alespoň názor nového konzervatismu. Já jsem však zažil mnoho případů, kdy protest zachránil životy lidí, kteří by jinak zemřeli. A tak v tom pokračuji," tvrdil.

Pro český samizdatový tisk v únoru 1989 napsal: "Když nyní znovu zatkli Václava Havla a nadále pronásledují ostatní, kteří oddaně usilují o svobodu v Československu, prostě se tím pokoušejí přivolat zpět onen dým, který Palach rozevlál po obloze. Nedokáží to. Atomy toho rychle míjejícího stínu se vmísily do vzduchu, který všichni dýcháme, jsou uloženy ve sněhu hor a odvolat je nelze, ne, už nikdy... Svět ví, že budoucnost je v Havlově cele a kolem ní je minulost."

Miller cítil odpovědnost za zlo ve společnosti

Miller je vedle Tennesseeho Williamse a Edvarda Albeeho jedním z vrcholů hvězdného dramatického trojúhelníku druhé poloviny 20. století.

Představuje v něm typ ibsenovského moralisty, tvůrce moderní klasické tragédie skeptického světa, tvůrce, který cítí odpovědnost za zlo, jež plodí společnost. Hned jeho první úspěšná hra Všichni moji synové z roku 1947 jednoznačně navazuje na Ibsenovu metodu postupného odhalování temných míst v minulém životě hrdinů, z nichž plynou zkázonosné důsledky zasahující přítomné životy postav.

Hra o výrobci leteckých motorů, který zatajil vadné hlavy válců a je vinen smrtí mladých válečných pilotů a nepřímo i vlastního syna, je čítankovým příkladem ibsenovské moralistní techniky. Důkazem, že Miller cítil potřebu a sílu dramatu právě v tomto zviditelňování společenské i osobní viny, jsou i jeho další stěžejní díla - ať už je to antisemitismus v raném románu Ohnisko nenávisti, společensko-politická štvanice ve Zkoušce ohněm, nacházející čitelné paralely s mccarthismem, sledovatelná stopa xenofobie vůči přistěhovalcům v antické tragédii zrady a pomsty Pohled z mostu, anebo demýtizace amerického snu v jeho nejslavnější hře, Smrti obchodního cestujícího.

Ta mu vynesla na jedné straně prestižní Pullitzerovu cenu, na druhé spoustu nepochopení. Zlo a jeho zdroje v lidské psychice i společnosti byly pro Millera zdrojem neustále dráždivého znepokojení.

"Nevyznávám žádnou metafyzickou sílu, která by se plně zmocňovala jistých jednotlivců, a ani nepopírám, že každou lidskou bytost je možné zachránit před ní samou nesmírnou moudrostí, trpělivostí a uvědoměním. Věřím, že je možné, že lidské bytosti, které se jeví jako přívětivé a normální, se z nějaké příčiny odevzdají zlu, přičemž je nezaměňují s dobrem, ale poznají je jako zlo a jako zlo je milují. Myslím si, že jednou ze skrytých slabostí celého našeho přístupu k dramatické psychologii je to, že se neumíme vyrovnat s touto skutečností, totiž pochopit Jaga," napsal Miller a v tomto vyznání jakoby shrnul podstatu své dramatiky.

Millerovy hry ale nejsou jen evidencí aktuálních podob zla. Není náhoda, že se dnes divadlo k Millerovi vrací. Znovu se objevuje na scéně Smrt obchodního cestujícího, Pohled z mostu a dokonce i hra Všichni moji synové, pokládaná již za Millerova života za dobově zacílenou záležitost. Tyto hry mají totiž devízu, na kterou současné drama rezignovalo a po níž, možná neuvědoměle, přesto touží: silný příběh, morální katarzi a v neposlední řadě dobře napsané dramatické postavy.