Tvůrci bohužel nejspíš předem úplně vzdali možnost využít téma k rozvinutí napínavého příběhu s akčnějšími scénami a namísto toho se více soustředili na soukromí záchranářů. Jenže i když jim život zkřížili dramatickými událostmi, nepodařilo se jim z šesti dílů vyrobit smysluplnější celek, a seriál se tak stal jen souborem víceméně mechanicky a sotva logicky odvyprávěných historek. Patrný výchovný tón nejenže nezakryla, ale naopak ještě zdůraznila těžkopádná snaha vytěžit z děje i situační komiku. 

Co bylo platné, že režisér si zvolil dobrého kameramana Martina Štrbu, když jeho objektiv neměl téměř co vyprávět a mohl vytvořit nanejvýš zajímavý obal ke schematickému scénáři.

Ten od prvního dílu rozčiloval až příliš jednoduchými postavami, psychologicky nevěrohodnými, nelogickými zvraty v jednání a především naivní ilustrativností, s níž divákům vytrvale předkládal několik tezí o tvrdých, ale citlivých chlapech milujících hory, kde může jít i o život.

Mechanicky a nenápaditě opakoval scény, v nichž zazvonil mobil a "horská" volala své členy do služby. Záchranář prostě musí jít, ať už se chystá na svatební cestu nebo právě pohřbívá kolegy, kteří zahynuli... Nemluvě o tom, že jim vkládal do úst směšně sentimentální promluvy o životě a smrti.

Pomohli herci

Někteří z herců s většími úlohami mu přesto dokázali trochu pomoci. Například pro české diváky neznámý Ivan Martinka částečně kompenzoval schematičnost své postavy, když citlivě vystihl temperament jiskrného, ale emocemi ovládaného a pod vlivem hádek s bývalou manželkou labilního Petra. Co však mohl dělat, když ho scénář vháněl do krajností, které z něj dělaly podobně jako z ostatních karikaturu: kvůli službě demonstrativně opustil soudní síň ve chvíli, kdy mu šlo o možnost dál se stýkat se synem, nebo vyskakoval z okna, sotvaže mu zazvonil mobil, protože "neměl čas" ani na jednu větu, kterou by situaci vysvětlil. Dušan Szabo to měl jako jeho nejlepší přítel Tibor ještě těžší - prkenný kladný hrdina s až otcovským vztahem k mladším přátelům musel filozovat o smrti a horách ze všech nejčastěji.

Ve srovnání s tím, co nabídli Záchranáři, člověk odpustí předcházející veřejnoprávní sérii Hop nebo trop, kterou vysílala ČT1 po čtyři týdny, snad vše. Přestože hlavní postava Ivany Chýlkové zpočátku nelogicky kolísala od škrobené upjatosti k až neuvěřitelné uvolněnosti a film do poslední chvíle marně hledal nadhled, s nímž chtěl proplout mezi žánry, po Záchranářích se ukazuje většina jeho nedostatků jako pouhé drobnosti, které by mohla odstranit o málo pečlivější dramaturgie.

Jako divák neobeznámený s peripetiemi, jež doprovázely výrobu Záchranářů, si může člověk položit nakonec položit jedinou otázku. Proč se režisér Vladimír Michálek, který dokázal hned po debutu s Amerikou natočit film jako Zapomenuté světlo, rozhodl vystavět svůj první seriál na tak slabých základech?.