Sám Potok tam v té době působil coby duchovní v americké armádě. Jako nezúčastněný vypravěč rozvíjí dramatický příběh jednoho zvláštního lidského trojúhelníku. Stařec a jeho žena na útěku ze své vesnice najdou v příkopu u silnice polomrtvého chlapce, a ačkoliv v tom zpočátku nejsou zajedno (muž se domnívá, že jejich situace je už tak dost těžká), rozhodnou se chlapce ošetřit a postarat se o něj alespoň do doby, než se uzdraví. A tak válkou zmrzačenou krajinou táhnou dva staříci s dítětem a károu. A s nimi jejich duchové. Neboť jak věří, jsou to právě oni, kdo spojili jejich cesty dohromady a díky komu zůstávají ještě pořád naživu. 

Chaim Potok: Já hlína jsem
přeložila Dana Vlčková
Argo, 163 stran