Přestalo vás bavit být underground?

Kay: Poměrně dlouho jsme koketovali s tím, že přestaneme vydávat desky prostřednictvím našich kamarádů a známých takovým tím domáckým způsobem. Díky tomu, že jsme dostali nabídku podepsat smlouvu s firmou, která se chová jako nezávislá, nicméně práce v ní je vysoce profesionální, jsme se posunuli. Vyplynulo to ze situace, nepracovali jsme na tom záměrně. Prostě se to stalo.

Sunshine se od začátku své existence soustředili především na zahraniční trh. Využíváte nyní zkušeností, které jste tam nasbírali?

Kay: Určitě. V českém prostředí je strašně těžké vysvětlovat, jak se kapela může v hudebním světě pohybovat a jak může prezentovat to, co dělá. Tady chybí ta nejtlustší mezivrstva, v níž se mohou shromažďovat kapely od těch malinkých po ty, které mají nějaké renomé. V Česku je jen underground a pak mainstream.

My jsme měli nějaká privilegia a možná jsme byli pro spoustu kapel precedens v tom, jakým způsobem jsme expandovali jinam. Stále jsme nicméně byli undergroundová skupina. Tou ve své podstatě zůstáváme, jenom se změnil způsob, jakým svou hudbu prezentujeme.

Jak váš postup přijali ti, kteří vás coby undergroundovou kapelu vnímali a chtěli, aby to tak bylo pořád?

Kay: S odsudkem se setkáváme neustále. Do povědomí lidí nejen v Čechách, ale i v zahraničí jsme vešli jako underground. Samozřejmě se mezi nimi najdou ti, kteří k tomu, že jsme podepsali smlouvu s firmou, jíž distribuuje koncern Universal Music, mají připomínky. Pro nás to ale není téma na diskusi. Platformové diskuse o tom, co je ještě košer a co ne, už jsou dávno přežité. Nejsou o hudbě, ale o principech, které nás v podstatě nezajímají. Nám jde o hudbu.

Jirka: Skladby, které jsme nahráli na novou desku, nejsou vůbec uhlazené nebo - když už jsme to tak nazvali - mainstreamové. Jdou z nás.

Splnil zvuk novinky Moonshower And Razorblades vaše ambice?

Kay: Důležité bylo, že jsme před nahráváním změnili sestavu. Odešel Mátry, který byl jedním ze základních stavebních kamenů, jedna třetina našeho autorského rukopisu. Ze skupiny Landmine Spring přišel Jirka, který se stal naším regulérním členem a razantně změnil zvuk Sunshine. Bylo to cílené. Zvuk nabral na síle, protože jsme najednou začali používat dvě kytary. Jirka je technický kytarista, který hraje velmi přesně. Náš zvuk byl v minulosti ujetý na všechny strany. Byl osobitý, nicméně často trochu nepřesný. To se změnilo, on to zahustil.

My jsme ale neměli vyloženě ideu, kam by naše nové věci měly směřovat. Spíš se to organicky doplňovalo, neuvažovali jsme o nějaké rovnováze mezi skladbami. Na desce jsou věci, které vznikly samovolně, i věci, které jsou starší a jejichž aranže jsme změnili. Další skladby vznikly třeba až ve studiu.

V bookletu nejsou texty. Jaký význam pro Sunshine mají?

Kay: Záleží mi na všech textech. Nejsou ale provázané, neprolíná se jimi nějaké tmelící téma. Každý text je taková urbanistická poezie. Jsou to amorfní tvary, které mají mnoho významů. Je na lidech, co si za ně dosadí. Takové slovní puzzle.

Je tam ale pár textů, které mají nějakou výpovědní hodnotu. Třeba Neon Religion. To je sarkastický šleh, který se dotýká všech forem náboženství, jež svazují člověka jednadvacátého století. Není to nic popisného, ale téma tam je.