Stránský napsal scénář podle vlastní literární předlohy. Ústředním hrdinou je mladý muž, kterého vzdor vůči tehdejšímu životu přivedl na lavici obžalovaných a byl odsouzen k dvanácti letům vězení. Za jeho zdmi však kromě strádání a ponižování poznal i přátelství a lásku k dívce, jež sdílela týž osud.

"Vložil jsem do příběhu vlastní zkušenosti i zážitky druhých. Nešlo nám o politický dokument, ale o film, který sice bude poklonou politickým vězňům, ale vlastně není určen tolik pro ně jako pro mladé diváky. Těm jsme chtěli vyprávět, co se tehdy dělo - včetně toho, že i ve věznici se může zrodit láska a že ho nelze přečkat například bez humoru," řekl po novinářské projekci Stránský. "Právě humor, zesměšňování sebe sama i sebe navzájem nám pomáhalo získat určitý nadhled, bez kterého by se to kolikrát nedalo vydržet. Rozhodně to nebyl fešácký kriminál," dodal Stránský.

Nedávno vydal knihu Tichá pošta, kde se čtenáři setkají s hrdiny filmového příběhu po mnoha letech. "Jsou to už všechno dědkové, bývalí i současní milenci. Ten milostný příběh se skutečně odehrál a dokonce jsou dodnes spolu, nerozvedli se," prozradil.

Režisér úzce spolupracoval se scénáristou

Režisér Petr Nikolaev s ním spolupracoval na scénáři prakticky od počátku a radil se s ním o všem dalším včetně hereckého obsazení. "Herci jsou alfou a omegou filmu a já se vždy snažím obsadit i ty nejmenší role silnými osobnostmi," vysvětlil.

Hlavní dvojici ztělesnila Táňa Pauhofová a Jakub Doubrava, do dalších rolí obsadil například Petra Formana, Pavla Zedníčka, Karla Zimu, Ondřeje Vetchého, Zuzanu Stivínovou, Josefa Somra, Vladimíra Javorského a Pavla Landovského.

Jakuba Doubravu našel až po ročním hledání. "S klukama je svízel, na rozdíl od dívek je o mladé silné herce velká nouze. V jednu chvíli jsem měl kluka, který nebyl skvělý, byl jen nejlepší z těch, které jsem našel. A jen díky tomu, že se natáčení o rok odsunulo, se mi pak podařilo objevit Jakuba, kterého považuji za ideálního představitele Luboše," řekl režisér.

Natáčelo se pětadvacet dní v bývalé věznici v Mladé Boleslavi. Její atmosféra na všechny prý silně doléhala. "Petr Nikolaev přišel s tím, že bychom tam měli ještě před natáčením jednu noc přespat," zavzpomínal Petr Forman.

"Ta atmosféra je tak zvláštní, že i když jsem tam byl v příjemné společnosti, přivezl s sebou nějaké víno, hezky jsme si o filmu povídali, stejně se to nezvrátilo. A nezlomilo se to ani během natáčení, když tam byl celý štáb a příjemné vztahy. Dobře, že film není jen o tom špatném, co člověk může v takovém prostředí zažít," řekl Forman a Karel Zima dodal: "Nejsem žádný spiritista, ale čím jsme tam byli déle, tím mi ty silné zdi připadaly tlustší a okénka menší."