Debut to byl vydařený. Antonini si vybral dvě známá díla klasicismu (Haydn, Mozart) a třetí tímto stylem ovlivněné (Schubert) a ČF v menší sestavě je provedla uchvacujícím způsobem. Bez taktovky pouze prsty řídil dirigent orchestr již v úvodní Předehře C dur „V italském stylu“ Franze Schuberta a již v ní ukázal, že skladba plná lehkosti a svižnosti je mu velice blízká.

To pak potvrdil i v dalších dílech večera ‒ ve známé Mozartově „Pražské“ symfonii č. 38 D dur a po pauze i v Haydnově Symfonii č. 101 D dur „Hodiny“. Byl to gejzír někdy tempově až na hranici, kde však nic nezapadlo, a vždy s dokonalou souhrou všech hráčů, mezi nimiž se jako hostující koncertní mistr poprvé představila i mladá Olga Šroubková, vítězka soutěže Pražského jara.