V Komorní scéně Aréna ji krátce před Bulgakovovým Psím srdcem (S. Fedotov) nastudoval Janusz Klimsza. Také tato inscenace stvrzuje vzácnou, v Česku příkladně vyrovnanou strukturu divadel v Ostravě. Zatím není na překážku, že tvářnost Arény a Divadla Petra Bezruče určuje mimořádně tvořivým divadelním názorem táž osobnost - právě Klimsza. Zatímco u Bezručů, kde je uměleckým šéfem, směřuje dramaturgie cíleně k mladému publiku, nejmenší česká profesionální scéna vstupuje tím nápadněji do prostoru divadelního experimentu. Všechny podoby vztahů K němu inklinují jednoznačně v nezaměnitelném Klimszově otevřeném rukopise také Neidentifikovatelné lidské ostatky a skutečná podstata lásky.

Uvádí do českého prostředí cenami ověšený text z roku 1989 - pořád ještě máme co dohánět - který sklízel ovace nejenom v Kanadě, ale také v Londýně nebo v Chicagu. S malým předstihem před rozhněvanými třicátníky (Ravenhil, Kaneová, von Meyenburg, Muchinová, Pokorný) řvoucími do světa deziulze z globalizujících se společností rozkryl Fraser uzlové problémy soužití propletence sexuálních orientací. V nefungujícím manželství Davida a Candy (Dušan Škubal a Renáta Klemensová) se v homosexuálních skicách postupně vyhrocují vztahy; tak trochu podlé písničky Láska je láska.

Soubor vyzrálý jak víno

Pohled to není úsměvný. Pokřivenost, společenská dezorientace, překvapivé objevování bisexuality a jiné orientace jde až na ostří nože, až do vraždění. Jen soubor vyzrálý, jako je ten v Aréně, je schopen odvést nuance příběhu bez odstupu, důvěryhodně, v pointách drtivě. Scéně dominují Klemensová se Škubalem, výborně si ovšem počínají také Gabriela Wilčková v roli lesbičky Jerri, Daniela Rainischová (Benita), Marek Cisovský (Bernie), Michalové Čapka a Moučka (Kane) i další aktéři.

Nebude to v televizi

Inscenační tvorba těží dnes z obrovského rozpětí zahrnující dramata od antiky až po postmoderní cool. Tají to bohužel jen veřejnoprávní televize, která se rdí pomyšlením, že by do programu zařadila třeba jednu z nejlepších inscenací poslední pětiletky - Klimszova Proroka Ilju. Tuto inscenaci Arény tým Ondřeje Šrámka aspoň chvályhodně zaznamenal.

Že by ČT ukázala Neidentifikovatelné ostatky, Ústa Mika Jaggera nebo Jordan je iluzorní. Této konzervativní orientaci odpovídají pak třeba v činoherní kategorii již zcela mimo čas a prostor sázené Thálie Herecké asociace.To už je ale jiný problém.

Komorní scéna Aréna Ostrava - Brad Fraser: Neidentifikovatelné lidské ostatky a skutečná podstata lásky. Překlad, režie, výprava, kostýmy Janusz Klimsza, výběr hudby a zvukové efekty Vladislav Georgiev.