Domácí kinematografie má tu své žně, protože organizátoři se snaží ukázat, co dnes znamená film made in Switzerland. Hlavní hvězdou festivalu se letos stal čtyřiašedesátiletý herec Bruno Ganz, slavný anděl z Wendersova snímku Nebe nad Berlínem, který se ve Švýcarsku kousek od Curychu narodil. Ve svém posledním německému filmu, jenž byl právě nominován na Oscara a v Česku se bude hrát pod titulem Pád třetí říše, ztvárnil Hitlera v posledních dnech života. Při představení snímku na festivalu poznamenal: "U tohoto filmu jsem se naučil, že herec se po uvedení snímku nesmí před veřejností schovávat."

Držitelem Švýcarské filmové ceny za rok 2004 se stal film Gregga Zglinského Celou zimu bez ohně (Tout un hiver sans feu). Intimní drama manželů, kteří přišli o dceru a nacházejí ztracenou chuť k životu až po setkání s albánskými, o vše obranými běženci, bylo s úspěchem uvedeno už na MFF v Benátkách. Vedle sugestivního zachycení lidské bolesti film zaujme současným švýcarským tématem. V této uzavřené zemi, kde se pedantsky dbá na pořádek, šetrnost a na to, aby bylo všude uklizeno, a kde je neslušné být třeba jen nervózní ve frontě, uprchlíky zrovna nemilují. Alespoň je to současná žhavá karta nacionalistů a pravicových extrémistů, kteří nezadržitelně stoupají k moci.

Ve groteskním i zlomyslném portrétu současného Curychu a Švýcarů Downtown Switzerland, pod nímž jsou podepsáni čtyři domácí dokumentaristé, jeden politik říká: "Když máte na horách farmu a jednoho dne se strhne bouře a někdo vám zaklepe na okno, že se potřebuje schovat, pomůžete mu. Jenže potom bouře skončí a on se nemá k odchodu. A vy jej najednou načapáte, jak se vám hrabe ve věcech, krade rodinné stříbro a zneužívá vaši pohostinnost."

Filmy z bývalé Jugoslávie a rebelové

Solothurnská přehlídka má své mezinárodní sekce, letošní byla věnována filmům z bývalé Jugoslávie. Byla zde promítnuta například groteska ze současnosti Miloše Radoviče Malý svět. Ředitel festivalu Ivo Kummer vysvětluje: "Chtěli jsme ukázat mentalitu a život některých emigrantů. Soužití s uprchlíky není snadné, místní si stěžují, že kradou a že na silnici řídí moc rychle. Chtěli jsme je představit trochu jinak."

Avšak Švýcaři se dovedou hlasitě smát i sami sobě  a dělat si ze svého umělého ráje legraci (Snímek Podívej se mi upřeně do očí a řekni mi, že Švajc je demokratická země... Vidíš, ani ty tomu nevěříš, patřil při projekcích k nejoceňovanějším).

Stejně tak se ve Švýcarsku najde druhá rebelská tendence sebetrýznivého pitvání člověka a švýcarskosti. Ve filmu Jsem tvůj otec (Je suis ton pére) Michaela Roddeho sledujeme vražedný souboj opileckého otce a syna básníka, který vyhrotí česká emigrantka a striptérka Milena (hraje ji bohužel Švýcarka bez českého akcentu). Film jde na ostří nože, je vězením, v němž se vylívají záště a rodinné animozity. Je silný, ale s takovým pohledem na rodinný život, který líčí jen v drastických konfliktech, nelze snadno žít. Narozdíl od této bezpečné a krásné země, kde to možné je.