Do soutěže Česko hledá SuperStar jste přišel později. Naskočil jste tedy do rozjetého vlaku. Byla to nevýhoda?

Musel jsem rychle pochytat, co se v soutěži dělo a co nebylo patrné z první řady, na kterou jsem se koukal u televizní obrazovky. Podstatné bylo přizpůsobit se a nasadit tempo.

Co konkrétně vám dělalo největší problém?

Najednou byly kolem mě stovky a tisíce potencionálních hvězd a zpěváků. Pochopil jsem, že je to pro ně velké napětí. Pro mě bylo podstatné, abych při rozhovoru s nimi byl ve střehu a přitom z nich pokud možno dostal jejich emoce, které mohly být různé. Myslím, že to je na práci moderátora to nejtěžší: dostat z lidí emoce.

Byly soutěžící vždycky otevření tomu poskytnout vám své emoce?

Kolikrát samozřejmě ne. Potom bylo na mně, abych se tomu člověku přiblížil, získal jeho důvěru a pomohl mu otevřít se.

Narážel jste?

Stalo se, že se někdo neprojevil. Ovšem vzhledem k tomu, že v soutěži byla velká spousta lidí, jelo se normálně dál.

Absolvoval jste castingy v Praze a Brně. Cítil jste mezi uchazeči v jednotlivých městech nějaký rozdíl?

V žádném případě nemůže být řeč o nějaké větší uzavřenosti, to ani náhodou. Lidé byli stejně otevření v Praze i Brně. Pokud jde o porovnání jejich pěveckých kvalit, na Moravě bylo vidět, že se tam zpívá. Je to kraj vína a k tomu zpěv patří. Připadlo mi, že na brněnském castingu bylo na počet účastníků více talentů.

Získal jste už mezi soutěžícími nějaké přátele?

Zatím to není ve fázi, kdy bych si mohl k sobě někoho připustit takhle blízko a získat ho jako kamaráda. Navíc se snažím být přátelský ke všem.

Nyní je už za námi výběr semifinalistů v pražském Divadle Komedie, ovšem ani casting, ani divadlo nebyla místa, kde by byl prostor soutěžící blíže poznat.

Máte mezi soutěžícími svého favorita?

Nemám. Když se zamyslím nad padesátkou semifinalistů, kterou už znám, je v ní spousta zajímavých tváří a hlavně hlasů. Jenže v téhle soutěži nejde jen o hlas, ale také o celkový dojem a image. V tomto ohledu si myslím, že se máme na co těšit. Já jsem zatím svého favorita nenašel.

Zpíval jste někdy?

Nejčastěji v první až čtvrté třídě na základní škole, kde jsme měli výbornou paní učitelku, která dokonce sedávala ke klavíru a hrála nám. Zpívali jsme často a hlasivky měly trénink. Přece jenom je to sval. Když jsem přešel na jinou školu, tam už se nezpívalo. Docela mě to mrzelo.

Z legrace jsem si v rádiu, ve kterém vysílám, nazpíval pár songů. Nejsou ale určeny k tomu, aby se vydávaly na cédéčku a pouštěly do éteru. Zpívám si samozřejmě také v dobré náladě, anebo jen tak pro legraci.

Máte oblíbené zpěváky nebo skupiny?

Jsem trochu deformovaný z rádia, kde muziku poslouchám dnes a denně. Kolikrát se přistihnu, že pak už nechci relaxovat při poslechu své oblíbené kapely. Můžu ale říct, že je mi hrozně blízký melodický rock, tedy Queen, Bon Jovi, U2 nebo Robbie Williams.

Zastavují vás už lidé na ulici?

Občas kolem pomrkávají slečny, ukazují si na mě a šeptají: "To je ten ze SuperStar." Co mě ale trochu mrzí je, že někteří moji kamarádi, od kterých bych to ani nečekal, mi namísto obligátního: "Čau, Petře, jak se máš?" říkají "SuperStár", s přízvukem jako nějaká zblázněná fanynka.

Jste připraven na to, že vás fanoušci na ulici zastavovat budou a budou s vámi chtít mluvit?

Pokud budu mít prostor, čas a chuť, nebudu se diskuzím bránit, to v žádném případě. Když mě někdo zastaví a bude slušný, slušně mu odpovím a pokud mi to bude čas dovolovat, budu se mu stejně slušně věnovat. Je to o možnostech.

Jak se vám spolupracuje s Laďkou Něrgešovou, která je v SuperStar o rok zkušenější?

Tu její zkušenost cítím. Díky tomu, že absolvovala celou první řadu, je suverénní, ví, do čeho jde, jak to dělat a jak to působí na lidí. Často to spolu konzultujeme. Ona může mému stylu projevu udílet rady a vyjadřovat názor na něj. To je pro mě dobré.

Chodíte spolu na kafe?

Chodíme, ale nebavíme se přitom zdaleka jenom o soutěži. Naopak. Rozebíráme, jak se máme, na čem pracujeme a diskutujeme o spoustě věcí. Jsme teprve na začátku a já se těším, že pracovních i kamarádských rozhovorů bude přibývat. Je to všechno ve vývoji.

Co se vám vybaví, když před vámi někdo řekne "SuperStar"?

Tlak. Většinou za touhle soutěží vidí všichni popularitu a úspěch. Jenže ona není jenom o tom, že umíte zpívat. Musíte se naučit hospodařit s energií, koncentrací a vůlí. Musíte se umět vyhrabat na strmý konec, kde teprve na vrcholu čeká odměna a sláva.

Pokud mi něco utkvělo v paměti, potom to, co není z obrazovky čitelné. Soutěžící při konkurzech leží, někteří spí, snaží se relaxovat. To všechno je důsledkem obrovské dřiny. Ten, kdo půjde dál, nebude jenom talent na zpívání. Bude to někdo, kdo dokázal všechnu tu dřinu zvládnout.