Váš netradiční thriller se celý odehrává v budapešťském metru. Zachycuje bizarní příběh člověka, který je revizorem tak trochu proti své vůli. Co vás k němu přivedlo?

Přiznám se, že jsem na počátku chtěl natočit film o revizorech, to prostředí z toho potom vyplynulo až samo, když jsem psal scénář. Mám slabost pro outsidery, underdogy, jak se říká anglicky, a budapešťští revizoři takovými chudáky jsou. Nemají zrovna módní zaměstnání. Lidé se jim posmívají, neberou je vážně. Je to opravdu těžká práce, ale každý se může stát někdy takovým "revizorem".

Jak vznikal scénář, objevovaly se další motivy, vybarvovalo se prostředí toho postkomunistického metra. Snažil jsem se spojit možná ani ne tak různé žánry, ale odlišné emoce. Takže příběh je částečně humorný a přitom hrůzyplný.

Vím, že vytvořit něco takového je velmi obtížné, ale pokud člověk zůstane věrný sám sobě, svému světu a podaří se mu přenést na plátno opravdové postavy, věřím, že se mu to může podařit.

Nyní se snažíte natočit film v USA, pobýváte v Los Angeles. Jaký je rozdíl mezi maďarským a americkým metrem?

To nelze vůbec srovnat, jde o zcela odlišné kultury. Ale já jsem se v Revizorech nesnažil mluvit o společnosti, ani přinést nějaké hlubší sociální poselství. Na to jsem ještě příliš mladý a myslím si, že si musím něco teprve odžít. Já jsem jen původně chtěl natočit jen béčkový trashový film. Vůbec jsem nepočítal s tím, jaký to nakonec vzbudí ohlas.

Natáčet film v Maďarsku a ve Spojených státech je asi dost velký rozdíl. Kde vám to víc vyhovuje?

Já nemám v plánu natáčet "americké" filmy. Ačkoliv jsem nyní v Los Angeles, můj další snímek by měl být podobný Revizorům. Ale udělat pořádný biograf je všude na světě těžké a člověk musí být připraven postavit kameru a režírovat herce kdekoliv, kde mu to někdo umožní. Včera jsem točil v Maďarsku, dnes zkouším něco udělat v Americe. Zítra možná v Praze nebo v Laosu. Jinak to nejde.