Velká Británie z nového objevu šílela, a když o rok později autorský tandem Anderson – Butler dodal definitivní mistrovské dílo Dog Man Star, podlamovala se z něho leckomu kolena. To album přišlo možná až příliš brzy, některé kapely se k tak komplexní a vyzrálé hudbě nedopracují ani po dekádách kariéry. Však to také přineslo své oběti.

Po vydání alba se Suede rozžehnali s Butlerem a jeho místo obsadil v té době teprve sedmnáctiletý Richard Oakes. Kouzlo prvních dvou alb už se nezopakovalo, na dalších deskách zněli Suede popověji, přímočařeji a bohužel i čím dál matněji, až to v roce 2002 po opravdu bídné nahrávce A New Morning zabalili.

Znovuzrození přišlo o jedenáct let později s poměrně silným albem Bloodsports, následovala už opět vynikající deska Night Thoughts a letos Suede uzavírají pomyslnou kolekci velkolepě znějící The Blue Hour.

Vše je opět na svém místě, Anderson už – doufejme – definitivně skoncoval s drogami a je opět v plné síle.

Nová alba

Obal nového alba

FOTO: Warner Music

Na novince je úchvatný, jedinečný, pro jeho hlas jako kdyby neexistovala žádná omezení. Často je to on, kdo udává tón skladeb, je hlavním sochařem melodických linek, kterými skupina rozhodně nešetří. A jako ve svých nejšťastnějších časech se nespokojí jen s nimi.

Doby popových desek Coming Up jsou pryč, Suede se ohlížejí po již zmiňovaném pomníku Dog Man Star. Už úvodní až filmově dramatická As One dává na srozuměnou, že je třeba se připravit na album, jehož ambicemi není jen přinést pár hezkých písniček, ale přijít se sevřeným, koncepčně propracovaným tvarem.

Písničky jako takové fungují i jednotlivě, z alba se po prvních posleších vylupuje hned několik hitů (Cold Hands, Wasteland), doopravdy ale dávají smysl pouze v kontextu celé desky. Suede se už od dob debutu naučili výborně pracovat s formátem dlouhohrající desky a nehodlají v tom slevit nic ani v dobách, kdy se hudba čím dál víc parceluje a kouskuje na fastfoodové menu do bídně hrajících mobilů.

Jdou cíleně proti, nabízejí velkolepý zvuk, hrají si s bombastickými aranžemi, dokonce angažovali orchestr Filharmonici města Prahy. Jejich vize je silná, nekompromisní a v době všemožných prefabrikátů ryzí a opravdová.

Britský tisk se tehdy v devadesátých letech nemýlil. Suede měli a dodnes mají obrovský potenciál, který dokážou beze zbytku využít.

Suede: The Blue Hour

Warner Music, 51:36

Celkové hodnocení 80 % 

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: