Jak za vámi ta kniha přišla?

Hrzánová: Poprvé vyšla v roce 2008 a já ji dostala od své kamarádky, tlumočnice a překladatelky Jany Ungrové. Okamžitě mě vzala za srdce, a tak jsem ji i nakupovala a věnovala přátelům. Po letech jsem se skamarádila s Anetou Langerovou, s níž jsme naplánovaly společnou cestu s jógou k moři do Řecka. A pak Aneta v jednom našem rozhovoru pronesla větu: Pane Bůh, ať to vyjde.

Zeptala jsem se, jestli tu knihu zná, a ona mi odpověděla, že ji začala číst. Byla teprve u předmluvy, a já, protože jsem věděla, že na věci potřebuje více času, jí řekla, že bych byla ráda, kdyby ji co nejdříve přečetla. V letadle na cestě do Řecka jsme ji pak obě vytáhly z batohu. Obě jsme si ji vzaly s sebou, aniž bychom se na tom dohodly.

Protože jsem netrpělivá, nechtěla jsem čekat, až ji Aneta přečte, a nabídla jsem se, že jí ji přečtu sama. Dělo se to cestou a mezi hodinami jógy v Řecku na pláži. Dostaly jsme se až na její konec a Aneta mě pak přemluvila, abych ji načetla jako audioknihu. Odpověděla jsem, že jen pod podmínkou, že hudbu k ní složí ona.

Langerová: Já se s knihou setkala chvíli předtím díky jednomu blízkému člověku. Při debatách o životních hodnotách, víře a bohu mi řekl, že Pane Bůh, tady Anna je kniha, kterou si musím přečíst. Dodal mi ji během asi tří měsíců a zrovna to vyšlo na ten výlet do Řecka.

Aneta Langerová a Bára hrzánová knihu už i pokřtily.

Aneta Langerová a Bára Hrzánová audioknihu už i pokřtily.

FOTO: Petr Horník, Právo

Byla pro vás prosba Báry Hrzánové, abyste k audioknize složila hudbu, výzvou?

Langerová: Byla, protože šlo o kratičké hudební motivy, které doplňují čtené slovo, náladu a atmosféru, kterou Bára svým přednesem vytváří. Nikdy jsem nic takového neskládala. Hudební nápady nakonec inspirovala hlavní hrdinka knihy. Byl to ten nejprostší tvůrčí stav, kdy jsem si představovala Annu a to, zda na věci nahlížím podobně. To mi vždy přineslo inspirativní tvůrčí pocit, stejně jako Bářin přednes. Navíc jsem ještě zhudebnila dva texty, které v knize jsou. Jde o Shakespearův Sonet a báseň, kterou napsala přímo Anna.

Co je pro vás na té knize zajímavé?

Hrzánová: Anna má schopnost dětí vidět věci čistě a jasně a zároveň je chce pochopit čistým pohledem, uchopit a v životě s nimi nakládat. Jak je člověk zahlcen životním chaosem a takovým tím šumem světa, kolikrát nevidí věci ve skutečné jednoduchosti, která jim přísluší.

Anna prosvětluje místa, která se zdají být temná, a vede čtenáře kamsi do vesmíru, k Panu Bohovi, jak sama říká. Nikomu přitom nic nevnucuje, činí tak pouze svým postojem, zvídavostí, důkladností a poctivostí v přijímání celého světa. Čistí jakýsi smog, který nás obklopuje. A v tom je čtenáři velice dobře.

Langerová: Naše rodina nás nikdy nevedla k žádné víře, ale určitou víru cítím a vím, že mě v těžkých situacích drží nad vodou. Pro lidi, jako jsem já, je kniha Pane Bůh, tady Anna úžasná. Zbavila mě pocitu, že bych měla věřit v něco konkrétního. Vše, co kolem sebe vidím, je pro mě naplňující a nadějeplné, ať už je to příroda, kterou absolutně miluju, nebo smysl činů a věcí. Utvrdilo mě to v tom, že nemusím hledat žádnou jinou cestu, protože jdu po té správné.

Budete audioknihu prezentovat živě?

Langerová: Představíme ji 7. října v pražské Viole, bude to čtení s hudebním doprovodem. Potom budeme čekat na to, jestli dostaneme od majitelů autorských práv povolení vystupovat s tím pořadem dál.