Jiná je ovšem doba, na kterou tvůrci vzpomínají a jiný je i jejich postoj k ní. Jsme na počátku osmdesátých let. Jak zvolna polevují nejvypjatější projevy "normalizace" po osmašedesátém, tak se jejich důsledky projevují na charakterech lidí: jedni splynuli s proudem, jiní se uzavírají do vlastního světa.

S tím vnějším nechtějí mít společného víc, než je nezbytně nutné k přežití. Svět absurdit, trapností, zahnívání, které může postupovat jakkoliv dlouho, ale rozhodně pomalu...

Kariéra talentovaného sochaře Máry (Bolek Polívka) se stačila slibně rozběhnout, ale už nikoliv rozvinout. Talent zůstal, zakázky "od jisté doby" nepřicházejí. A i kdyby - Mára už se zabydlel ve svém periferním žití. Způsob obživy je ponižující, flaška skvělá kamarádka - s ní se dobře pěstuje pocit ukřivděnosti, díky ní je snazší mávnout rukou nad láskyplnými lamentacemi ženy Aleny (Eva Holubová), na které leží břímě celé rodiny.

Mára se nehodlá zaprodat režimu jen proto, aby (třeba) vyvezl rodinu k moři. Setkání s tajemným mužem však ono dilema - zaprodat se či nikoliv - náhle a rázně zaostří.

Míla Břečka (Jaroslav Dušek) a jeho žena (Vilma Cibulková) zvolili jiný přístup. "Proč bych zrovna já měl stát a šlapat vodu, když jiní plavou kraulem?" ptá se ředitel školy a jeho žena se svým postavením ve Svazu výtvarných umělců se časem stává dalším pokušitelem, který staví Máru před životní rozhodnutí.

Petr Jarchovský se ve scénáři Pupenda pustil složitější cestou

V Pupendu nejsou tak silné dramatické zvraty jako byly v Pelíšcích smrt maminky a 21. srpen 1968. O to těžší bylo udržet pohromadě stavbu příběhu, který je přitom opět hlavně mozaikou situací.

Jarchovský výborně vsadil na propracování ústředních postav. Jsou méně jednoznačné než v Pelíšcích, i když se k "proudu" staví navenek odlišně, přijdou i chvíle, kdy uplavou kousek spolu.

Mára je sice - zejména díky Polívkovi - klaďas, jemuž nejspíš nebudete mít zazlé ani to, co mu vyčítá jeho žena, ale ucítíte i její pravdu.

Brilantní je postava Břečky: neřeší velký zásadní problém, jeho život je jedna velká "schíza" člověka, který má svou pravdu i své lži, svůj strach i kousíček odvahy - a zase strach.

Velký prostor i péči dostaly obě hlavní ženské postavy, které jsou mnohem víc než přihrávačkami mužských hrdinů, dokonce je svým způsobem převyšují.

Jen nevím, proč tvůrci tolik ubrali dětem. Báječně rozehrán v první části filmu (například scéna ranního vstávání), vytrácí se postupně onen pohled dospívajících, jenž byl nositelem humoru, s nímž Pelíšky vstupovaly do obývacích pokojů, kuchyní i ložnic diváků s naprosto samozřejmou důvěrností.

Hořkost prožitého

Humor v Pupendu celkově vyvěrá z velké hořkosti, nostalgie ani sentiment tu nemají místo. Nejsou tu vděčné scény typu "knedlík -- nok". Zato scéna poslechu Hlasu Ameriky vypoví o téhle generaci asi maximum. Tehdy nejvíc při smíchu zamrazí, tehdy si mnozí ať rádi nebo neradi přiznají: takoví jsme byli.

Škoda jen, že se autoři místy utápějí v přílišných doslovnostech, týkajících se politiky, v některých zbytečně expresivních výkřicích, vedených zjevně snahou objasnit divákům všechno až do mrtě. Méně by bylo více právě proto, že postavy jsou napsané a ty nejpůsobivější scény režírované i zahrané tak, že proklamativně silných slov nebylo třeba.

Naopak: bez nich by bylo snazší oprostit se od nezodpověditelných otázek kolem málo věrohodné postavy kunsthistorika Fábery i málo pravděpodobně působící zakázce (zrovna na pomník Rybalkova!) pro kádrově pošramoceného člověka.

Režisér Hřebejk je tentokrát filmařštější než v minulosti, víc si s kameramanem Janem Malířem hrají s obrazem, dovolí si i ryze filmařská zastavení. A všechna slova jsou málo k postižení hereckého koncertu, který s bravurou, suverenitou i nesmírným citem zahrála čtveřice Polívka - Holubová - Dušek - Cibulková. Jim uvěříte všechno, o ně se budete bát, i když budou dělat věci, které se vám třeba nebudou líbit a vůbec už jste na ně nechtěli vzpomínat.

Pupendo ČR 2003 režie: Jan Hřebejk, scénář: Petr Jarchovský, kamera: Jan Malíř, hrají: Bolek Polívka, Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Vilma Cibulková, Jiří Pecha a další