Myslíte si, že vaše přestěhování se ve čtyřech letech ze Španělska do Francie ovlivnilo vaši malířskou budoucnost?

Malovat jsem začal ve velmi mladém věku s bratrem Josém. Když jsme se přestěhovali, bylo mu šest let a mně čtyři. Francouzsky jsme se naučili rychle a zapadli mezi domácí. V té době jsem to ještě nevěděl, ale možná pocit, že mě vytrhli z kořenů, mě tlačil k potřebě vyjádřit se nějakým univerzálním jazykem. Tím se pro mě stala kresba.

Je Francie pro člověka, který chce být malířem, silným inspiračním zdrojem?

Ano, je to velká inspirace. Francie je intelektuálně velmi bohatá země. Mnohokrát jsem během malování poslouchal básníka a šansoniéra Leo Ferréa, který vytvořil úžasné texty. To nastartovalo mou vášeň pro poezii, zejména od Baudelaira, Verlaina a Rimbauda. Ilustrátorské vzdělání jsem získal prostřednictvím obrázků v knihách, které jsou univerzální.

Začínal jste s kresbou a teprve pak jste objevil malbu. Jak došlo k tomu posunu?

Dříve než jsem objevil díla velkých mistrů prostřednictvím uměleckých publikací, prožíval jsem příběhy komiksových hrdinů. Nejdřív jsem je kopíroval černobíle, později barevně. Pak přišlo inkoustové pero, potom kvaš a tak jsem pokračoval až do dne, kdy mi dali rodiče k narozeninám plátno a olejové barvy.

Od začátku vás zajímala figura?

Když se vydáte na velké dobrodružství v malování, existuje mnoho způsobů, kudy jít. Mně osobně dává lidská postava dostatek linií, tvarů či kombinací na vybudování i uspořádání na plátně. Každý nový obraz vrhá světlo na cestu a pomáhá mi neztratit se.

Poprvé jste vystavoval v osmnácti letech. Pamatujete si, jaká to byla díla?

Některé z obrazů byly oleje, další vznikly technikou airbrush. V té době nebyly streetartové spreje v obchodech dostupné. Mám spíše nostalgické vzpomínky na tyto rané obrazy, které podle mého názoru nebyly moc dobré. Nicméně dostal jsem za ně cenu města Pamiers.

Umělce inspiroval především jeho krajan Pablo Picasso.

Umělce inspiroval především jeho krajan Pablo Picasso.

FOTO: Jan Šída, Právo

Na výtvarná studia jste si vydělával jako pouliční kreslíř. Byla to pro vás dobrá škola?

Bylo mi asi dvacet let, studoval jsem Arts of Toulouse a výuka ve škole směřovala ke konceptuálnímu umění. Kromě studia ale potřebujete i obživu a tu mi poskytlo malování na ulicích v Collioure. Především portréty a krajiny. Toto období mě lidsky velmi vychovalo. Dalo mi určitou svobodu, a tudíž jsem se definitivně rozhodl, že se stanu malířem.

V roce 1981 jste musel kariéru přerušit a začal jste pracovat jako designér a ilustrátor v agentuře. Nebál jste se, že vám to vezme kreativitu?

Nikdy jsem malovat nepřestal. Finanční stabilizace mi navíc umožnila nakupovat více materiálů a tvořit větší díla v klidu.

Přiznáváte, že jste inspirován Picassem. V čem je pro vás tak inspirativní?

Picasso je pro mě nejzásadnější umělec. Měl schopnost adekvátně využít vše, co ho obklopovalo, rozebrat a následně znovu složit a vrátit vše zpět jako čistou práci. Je zvláštním případem v historii umění.

Vystavujete v Ostravě. Je to u nás poprvé?

V dubnu tohoto roku jsem měl výstavu v pražské Galerii Mánes, kde si lidé mohli prohlédnout sto tři mých obrazů. Prostor ostravské Orchard Gallery, kterou jsem navštívil na jaře, je dobře rozvržen. Panelové stěny poskytují vynikající možnosti pro prezentaci děl. Výstava mapuje mou tvorbu v různých obdobích a rekapituluje téměř třicet let práce.

Co lidé na výstavě uvidí?

Je na ní sto obrazů. Většina jsou akryly na plátně. Je tam i několik starších prací na plexiskle, tuto techniku však už dnes nepoužívám, a obrazy na potrhaném kartónu. Obrazy doplňují i skulptury francouzské sochařky Michèle Duchêne.

Bude výstava putovat po Čechách?

Pevně věřím, že ano, protože Česká republika je země, které si vážím každý den více a více. Lidé ve vaší zemi mají vnitřní teplo, které mi připomíná domovinu.

Je pro vás malířská tvorba jediným možným způsobem života, nebo byste mohl dělat i něco jiného?

Je mi šedesát dva let a ani nevím, kolik jsem vytvořil obrazů. Ale vím, že celý život mi nebude stačit k tomu, abych došel na konec cesty, na kterou jsem se vydal.